Album měsíce srpna

ZtracenePisneKvětovaný kůň: Ztracené písně
Hábův žák Karel Reiner (1910–1976) patří k pozapomenutým tuzemským skladatelům, i když byl předním hráčem na čtvrttónový klavír. Zatímco raná díla se nesou v avantgardním duchu, byla ovlivněná Hábovým pohledem na harmonii, tvorbou dalšího učitele Josefa Suka i přístupem E. F. Buriana, po válce se jako mnozí jiní představitelé meziválečné pokrokové avantgardy přiblížil k neoklasicismu a skládal i masové písně. Po celý svůj život se také věnoval skládání scénické hudby, zejména filmové. Jiný aspekt jeho tvorby připomíná aktuálně vydané CD Ztracené písně. Přináší dětské písničky z pásma Květovaný kůň, které složil v koncentračním táboře Terezín na texty Norberta Frýda pro židovské děti, které nemohly chodit do školy. Doplňují je fragmenty Staročeské Ester, kterou v Terezíně inscenovali na základě Burianovy úpravy stejnojmenné lidové komedie.
kůňZatímco k dětským písním se zachoval i notový materiál, u scénické hudby se vycházelo jen z nápěvů, které si pamatovali účastníci představení Jan Fischer, Hana Pravdová a Zdena Fantlová. Paradoxně však právě hudba ze Staročeské Ester album otevírá a vytváří osu desky. Důvod je prostý: je to hudba přece jen hlubší a závažnější, plná chmurných tónů a nálad, jak ukazuje nejen úvodní Esteřina píseň nebo Mordechajova modlitba, ale i Vesele, vesele, ve které se stejně jako v Goliášovi objevují i vzdálené názvuky židovské lidové hudby blízké klezmeru, což umocňuje i zvuk klarinetu. V Goliášovi se však objevují i prvky voicebandu, hojně využité v písních z pásma Květovaný kůň, dětského rýmovaného slabikáře, který měl nahradit učebnice a školu. Vysloveně optimistických pasáží je však málo, veselé je jen Malé pivo, oslavující nealkoholické nápoje, limonádu a oranžádu. Spisovatel Norbert Frýd ve verších ovlivněných poetismem navázal na své starší předválečné pásmo Pusťte basu do rozhlasu. Vedle opravdu povedených textů, jako je vtipné Elektrické zaříkadlo nebo Květovaný kůň, jsou některé přece jen slabší. Frýd byl především novinář a prozaik, Svatba cesty s železnicí je až moc chtěná a Fotograf jen nahozený. Nelze ale zapomínat, že jde o písně pro děti s jasným záměrem nahradit slabikář, přičemž jistý didaktismus byl vlastní značné části levicové avantgardy, ke které patřili Frýd, Reiner i E. F. Burian, pro jehož Máj složil Reiner hudbu. Ale především je nutné zdůraznit situaci, za jaké díla vznikala. Reiner i Frýd skončili kvůli svému rasovému původu v roce 1943 v Terezíně, odkud byl skladatel odtransportován do Osvětimi a na konci války unikl z pochodu smrti.
Fragmenty scénické hudby i písně našly citlivé interprety, kontrabasistu Petra Tichého, doprovázejícího Floexe, klarinetistu Neočekávaného dýchánku Michala Hrubého a frontmana Trabandu Jardu Svobodu, který zde usedl za harmonium. Tedy muzikanty znalé interpretace etnické hudby, i když by možná těch názvuků klezmeru mohlo být o malinko méně. Zpěvu se zhostila Zuzana Hanzlová z Neočekávaného dýchánku, kterou doplnilo několik sboristek. Na její pojetí si je ale třeba zvyknout, je místy až příliš exaltované, což nevadí ve sborových voicebandových pasážích, ale v písních z Ester to občas plně neladí s náladou hudby. Vynikne to především ve srovnání s interpretací Reinerovy hudby v dokumentu České televize z roku 2007 Esther. Možná by neškodilo mít při pořizování podobné nahrávky supervizora obeznámeného lépe s problematikou Reinerovy tvorby. To by ale podnětnou nahrávku připomínající bolestný osud Židů za druhé světové války i snahu levicové židovské avantgardy pozvedat za těžkých podmínek ducha nesměla vydávat teplická Střední škola obchodu a služeb (s podporou terezínského památníku, Ústeckého kraje a města Teplice). Jí za to samozřejmě patří dík, ale úkol takové nahrávky produkovat mají spíš jiné instituce. Jen doufám, že důvodem není levicové zaměření protagonistů a v poslední době tak rozšířené potlačování části minulosti.

Střední škola obchodu a služeb, 2016, 42:27

Přidat komentář