KYŠPERSKÝ & PILGR: Duo

Polí5, 2022, 46:45

Martin Kyšperský a Aleš Pilgr nepotřebují k intenzivní tvorbě motivaci v podobě oslav kulatin, ale jde o pěkný balící papír, kterým lze dát nahrávkám sváteční dárkovou formu. Po (milostném) albu vydaném (nejen) ke dvacetiletí Květů Květy květy (2020) následuje Duo, připomínající, že právě oni dva už spolu hrají také dvě dekády.

Takže takové Květy ve zredukovaném obsazení Biorchestru? Ne docela, byť ihned rozpoznatelný sound si oba pánové naštěstí neodpářou. Oproti posledním albům Květů, pečlivě autorsky i aranžérsky vystavěným, tu totiž převládá více improvizační přístup. „Hráli jsme a nahrávali bez přípravy. V podstatě každý z nás popadl nástroj, na který v daný čas měl chuť, a zahrál na něj, co ho v tu chvíli napadlo. Přesně takhle jsme dělali písničky, když jsme společně před dvaceti lety začínali,“ popsal Aleš Pilgr metodiku. Což neznamená jenom ještě větší množství podiv(uhod)ných (pa)zvuků, i když i to platí. Především hudba i texty působí dojmem volných, přirozených asociací. Impromptu nápadů, mnohdy hodně potrhlých zvláště v textové rovině. Jako když Kyšperský nad industriálním beatem vypráví absurdní Příběh hokejistů, „ztracených v jeskyni, pomocí mobilů zvědavě si svítících na malby jeskynní“.

Impulzivnost také neznamená, že by písně měly menší kouzlo než ony promyšlenější, „květnaté“. Nápadů a sdělení vložili pánové do skladeb dostatek. Například umění zkratky, se kterou Kyšperský zhutnil do dvou ironických vět skladby Basketbal „několik legračních traumat, které člověk zažívá, když měří přes dva metry a má kapelu pojmenovanou stejně jako jeden časopis“, zaslouží obdiv. Zábavné jsou ovšem i úplné blbinky. Jako dvacetisekundová vsuvka, přes harmonizér nazpívané dvojverší „ta jižní Morava je jistě krásná zem / okousaná hranostajem“.

Především ale můžeme věřit sloganu závěrečné skladby Hudba: „Hudba je tvůj největší kámoš.“ Tvorba je nejlepším přítelem Kyšperského & Pilgra, což posluchač pozná a ocení.

 

Přidat komentář