L. Pierre: 1948

Odejít z hudebního světa se dá ledajak. Koncertující kapely to vyřeší většinou rozlučkovým turné nebo extra vystoupením s hosty. Aidan Moffat, dřívější vůdčí osobnost Arab Strap, už ale živě nevystupuje, a tak se rozhodl vydání poslední desky sólového projektu L. Pierre pojmout částečně jako manifest. První zvláštností je fakt, že letošní kolekce vychází pouze na vinylu. Žádný další formát fyzického nosiče, ani digitální stahování nebo streamování není na pořadu dne. Navíc vinyl je prodáván bez klasického papírového obalu, holý, bez doprovodných informací. Druhým důležitým faktem je skutečnost, že na desce je pouze manipulovaná nahrávka Mendelssohnova koncertu e-moll v podání Nathana Milsteina a New Yorského symfonického orchestru z roku 1948, tak jak ho nabízela vůbec první prodávaná dlouhohrající deska na 33 a 1/3 otáček společnosti Columbia Masterworks. Proč tohle všechno? Aidan, dříve brilantní textař, nechává v rámci L. Pierre promlouvat pouze muziku. Výrazně melancholickou podotýkám. Nová nahrávka vedle melancholie, která je v hudební sféře vyšroubovaná na maximum, přináší i jisté roztrpčení nad tím, kam se posunula hudební scéna. Vinyl je v Aidanových očích jediný správný formát, a jeho postupná degradace ošoupáním, poškrábáním je přirozená záležitost. Proto ta expedice bez obalu, která má ještě před převzetím nosiče zaznamenat na povrchu „jedinečné“ otisky. A pak samotný obsah. Pouze jedna manipulovaná, 69 let stará nahrávka? Není to málo? Znovu čekejme za tímto krokem koncept. Nemám již co říci? Hudba mládí je definitivně pryč a s ní i doba poctivého muzicírování? Znovu se můžeme jen dohadovat. Jisté je, že melancholie neoklasického rukopisu zde dosáhla svého minimalistického vrcholu. Smyčkování Mendelssohnova koncertu totiž probíhá opravdu decentně. Většina manipulací není téměř k rozeznání. Moffat užívá pro práci se symfonickou muzikou několik technik. Vždy ale ve výsledku dosahuje ještě pastorálnějších výsledků než například Stars Of The Lid nebo jejich boční projekt A Winged Victory for the Sullen. Vrcholem pak je zasmyčkování závěrečné pasáže strany B, kdy přenoska není dovedena ke středu, aby přerušila reprodukci. Může tedy opakovat poslední sekvenci stále dokola. Aidan Moffat je skotský elegán. Pokud letošní album 1948 mělo být opravdu rozloučením, pak bylo provedeno s maximální grácií i gestem, nad kterým se vyplatí zapřemýšlet.

Melodic, 2017, 37:53 

Přidat komentář