La Petitte Sonja: Musa Somnambula

Nahrávka vedlejšího projektu zpěvačky a klávesistky, známé z Kill The Dandies! (a v minulosti i z Moimir Papalescu & The Nihilists), je rozsahem krátká; můžeme se dohadovat, zda jde spíš o minialbum nebo EP. Přesto snadno zanechá výrazný otisk v mysli, podobně jako Štyrského grafika, podle které se pojmenovala. S názvem koresponduje i pětice skladeb, snově křehkých, neukotveně plujících, až na jednu výjimku perkusí zvukaře Berta Nevena, prakticky bez rytmiky. Vyloženě šťastným nápadem bylo spojení s výtvarnicí, spoluhráčkou a partnerkou Alexandra Hackeho Danielle De Picciotto – její hlas a housle jsou tu důležitým prvkem, který nejen přesně zapadá do celkové atmosféry, ale ještě posiluje vyznění. To je v duchu názvu lehce náměsíčné, ale nejde o romantiku úplňku, spíše to je chvílemi docela černá noční můra. Sonjiny skladby dokážou rozněžnit retro náladou (finále Broken Hearts jasně evokuje Velvet Underground), ale zároveň si udržet současný nadhled. Nebojí se přiznávat vzory i oblíbence a nehledají už objevené. Zamyšleností a fatálním vyzněním připomenou This Mortal Coil, posmutnělostí zas Cranes. Nerozpakují se ale ani sáhnout k překvapení, jakým je agresivní noise elektronika v poněkud hororové skladbě Thia. Sama zpěvačka se netají tím, že materiál nastřádala z nepoužitých nápadů v domovské kapele, nicméně ani v nejmenším nejde o second hand – ty skladby v ničem nezaostávají, a jediným problémem se jeví nenasytnost posluchače jen sotva uspokojující stopáž. Nezbývá než doufat, že čekání na další, tentokrát už rozsahem regulérní album, nebude příliš dlouhé.

Drug Me / Full Moon, 2014, 14:52

Přidat komentář