Bernská houslistka a (simultánní) vokalistka Laura Schuler (1987) v posledních letech vydala několik alb (viz Kroniker nebo Esche), ale to sólové, Elements and Songs, nahrané v listopadu 2016 v podzemním Klangkelleru, je asi nejtypičtější pro její devízu elementární hudby, plné emocí. Inspirace staročínskou knihou I Ching s konceptem osmi elementů (země, voda, oheň atd.) je zároveň provokací, aby její improvizování s nimi korespondovalo. Nemíní být líbivá, nechce se kromě zvoleného přístupu ničemu přizpůsobovat, a tak svých deset témat vyšolíchává a vyhnízďuje, od vytěkávavého pobrnkávání s vyvěravým jemnohlasem se naráz pouští do houslového přívalu s rozparáděným vokálem, intenzívně výtržným. Její houslování (včetně přilehlého či dolehlého hlasu) může být perkusivně posouvavé, zábludně zavilé, rozšmelcovaně roztrušované až do prostopášně zádrhelnostních skrumáží, ale také odtajňované s uminutě umanutou podmanivostí nebo prokarambolované s odernou zamořivostí. Její provázanost hlasu s houslemi, tedy hlasohraní, je střídavě bloudivě poblouzněná, zákřičně prosmirkovaná i hlubozpytně odzátkovávaná, v každém případě je však zadíravě vy(h)růzňovaná, perpetuálně vydražďovaná a vířivě nabízivá, propaběrkovaná, poskřipně naléhavá.
Lauře Schuler totiž nejde o to, aby se posluchačům za(s)líbila, vede si svou i za cenu antimelodicky „pochybného“ prokvílení, rozbrušovaného spádnění a dotěrného rozpilovávání. Zběsilost dokáže prolnout prochlácholením, rozvernost dohasínavostí, nákypnost třasořitkováním. Každý „song“ (uvádím v uvozovkách, protože k údajnému songování dojde až k závěru) má ovšem svoje probarvení, svoji vehemenci, svoji perpetualitu. Jestliže sama houslistka hovoří o zvolených tématech jako o trampolíně, na které svoje „kejkle“ provádí, a jako o poli, po kterém se pohybuje její fantazie, má pravdu. Možná vás neuchvátí na první poslech, možná se vám její přístup bude jevit jako příliš složitý, ale originalitu jí neupřete. Což cením.
Veto Records, 2018, 51:00
https://www.youtube.com/watch?v=dIoW_79cIEU