Lavra: Nikdo to neví, ale naše hudba je veselá

Uskupení Lavra tvoří Barbora Zelníčková (dříve působící pod značkou Ticho de Beige) a Tomáš Vondra (hrající ve skupině Orient, laureátu ceny Vinyla za objev roku 2016). Elektronická tvorba Lavry se nepodobá hudbě žádného dalšího domácího elektronického uskupení. Temný, až drásavě působící pop, tajemnou atmosféru a nezastavitelný proud hudebních nápadů lze nalézt i na mixtapu Eve, který Lavra vydala loni a který doplnila krátkometrážním filmem. Eve přinesl skupině úspěch v podobě nominace na cenu Vinyla za objev roku a zařazení mezi deset nejlepších domácích alb roku podle Radia Wave. Svět Lavry je plný paradoxů. Ostatně to ukazuje i následující rozhovor.

 

 

Vaše hudba je žánrově obtížně zařaditelná. Máte pro ni nějaké označení?
TV: Sami pro sebe si tu hudbu nijak nedefinujeme. Jejím jádrem je pop, ale na něj nabalujeme zcela libovolné vlivy. Snažíme se, i když dnes už trochu méně, aby naše písničky měly co nejvíce popovou strukturu. Bližší snahu o charakteristiku naší hudby jsme vzdali hned na začátku.

Jaký byl váš prvotní hudební záměr?
BZ: První impuls přišel ode mě. Já dřív hrála v podstatě folk, ale chtěla jsem přejít zpátky k elektronice, a tak jsem hledala někoho, kdo by do toho se mnou šel. Dala jsem se tedy dohromady s Tomášem. Protože jsme měli podobný vnitřní záměr, nemuseli jsme se o směřování skupiny ani bavit.

Jakým způsobem jste se našli?
BZ: Já znala Tomáše z Orientu. Můj bývalý přítel, který v Orientu dříve hrál, mě trochu tlačil do toho, abych Tomáše zkusila zkontaktovat, protože měl pocit, že s ním by nový projekt mohl fungovat.
TV: Pro mě to bylo skvělé spojení, protože v té době jsem hrál jenom v Orientu. Měl jsem hodně věcí v šuplíku, takže toto byla skvělá příležitost je použít.
BZ: Já se chtěla věnovat jenom zpěvu a na nějakou dobu opustit nástroje, takže jsem hledala někoho, kdo by mě doplnil.

Skládáte společně?
TV: Jak kdy. Někdy někdo z nás přinese rozpracovaný nápad a někdy ta hudba vzniká na místě.

Texty píše výlučně Bára?
BZ: Píšu je hlavně já. Tomáš občas taky něco vypustí. Ale je jedno, že je píšu já, protože se jedná o témata, která ve většině případů sdílíme.

Jaká jsou to témata?
BZ: Naše témata jdou proti těm obvyklým popovým. I když je náš text o nějakém vztahu, tak je pojatý úplně z druhé strany. Není to nic tragického nebo srdcervoucího. Většina našich věcí je hodně pozitivní. Ale pokud se do toho lidi nezaposlouchají, tak to působí jako depresivní nebo temné.
TV: K naší tvorbě vede trochu trnitá cesta, ale když tomu člověk věnuje čas, tak zjistí, že na jejím konci je pozitivní sdělení. Ale to vyžaduje, aby tomu člověk věnoval pozornost, což po nikomu nemůžeme chtít (smích).
BZ: On to vlastně nikdo neví, ale naše hudba je veselá.

 

 

Neláká vás ten přístup otočit a spojit veselou hudbu s depresivními texty?
BZ: Ne.
TV: „Veselá hudba“ je strašně zavádějící pojem. My se už párkrát bavili, co si pod tím vlastně představit. Mně třeba přijde většina hudby něčím smutná.
BZ: Určitě nejdeme cestou nostalgie nebo melancholie, to nemáme rádi. To už ať je v těch textech raději agrese. Některé naše texty jsou tvrdé, ale nejsou negativní.
TV: A i kdyby, tak tam vždy hraje roli prvek určité katarze.

 

Co vás vede k vyhýbání se smutku?
BZ: Fakt, že to nikam nevede. Hodně lidí, kteří se věnují hudbě, to dělají kvůli tomu, že se z něčeho potřebují „vyhrát“. My máme možná také podobné impulsy, ale nechceme to léčit tím, že se budeme utápět v nějakých blbostech.
TV: My máme teorii, že tím utápěním se si člověk přivozuje smutek sám. To souvisí s kadencí našich nahrávek. Z první kazety, kterou jsme vydali před rokem a půl už hrajeme jenom dvě věci, a to ještě v jiné verzi. Nevadí nám, že ty písničky mají pomíjivý charakter a že se od nich rychleji posunujeme k něčemu novému.

Proč jste se při vydání alba rozhodli pro formát mixtape?
My zvažovali, zda to pojmenovat jako EP, nebo album. Ono to vznikalo spontánně a ty nápady byly různorodé, takže nám mixtape přišel jako přirozená volba. Byl to takový metahumor. Přišlo nám, jako bychom sbírali dohromady nápady, a ty nápady už ani nebyly naše.

Byli jste nominováni na cenu Vinyla a Eve se dostalo mezi desky roku podle Radia Wave. Přitáhlo to nové posluchače?
TV: Máme profily na sociálních sítích a sledujeme je a myslím, že k žádným větším pohybům tam v době nominace na Vinylu a toho žebříčku nedošlo. Možná je to dáno tím, že jde o relativně uzavřený okruh lidí. Ti, kteří sledují ten žebříček nebo Vinylu, o nás už možná věděli.
BZ: Lidi nám přibývají spíše po koncertech.

Jak na vás reagují lidé na koncertech?
BZ: Většinou moc netancují a hodně čumí (smích). A některé z nich to zasáhne právě tak, jak bychom si ani moc nepřáli (smích).

Co to znamená?
BZ: Někdo se ztotožní s tím, že jsme „temní“.

K albu jste vydali krátkometrážní film. Jak vznikal?
TV: Napadlo nás natočit jeden dlouhý videoklip. Poměrně záhy jsme začali psát hrubý scénář, ale většina filmu stejně vznikla na místě. Šlo o spontánní nápad natočit volnou metodou záběry, které asociují tu hudbu.
BZ: Jde o malé videoklipy k jednotlivým písničkám. Někdy jdou spolu s tématem písničky, někdy proti tématu, ale vždycky jsme přemýšleli, jak to semknout.

 

Kdo jsou vaši posluchači?
TV: I když hrajeme elektroniku, tak do elektronické scény jsme nikdy moc nepronikli. Ani jsme do ní nikdy proniknout nechtěli, protože té konkrétní lokální scéně tolik neholdujeme. Automaticky jsme se přidružili ke scéně kolem tvrdší hudby. Většinou koncertujeme společně s hardcorovými kapelami.
BZ: Je to zvláštní, ale lidem, kteří mají rádi tenhle druh hudby, jsme blízcí. Došlo to až tak daleko, že jsme se stali součástí labelu Pushteek Records Tomáše Mládka.
TV: To je label, na kterém vycházejí převážně hardcorové kapely. Nám tam vyjde deska a bude asi u toho labelu jediná podobného ražení.

 

 

Můžete o ní něco říct?
TV: Už to nebude ani mixtape ani EP, ale sebevědomě udělaná…(odmlka)

Cédéčko?
BZ: Platňa!
TV: Vyjde vinyl. Bude se jmenovat Usual Blaze a objeví se někdy během léta. Ta deska bude spojením všeho, s čím jsme doposud experimentovali.
BZ: Bude to mnohem syrovější hudba.
TV: V něčem bude syrovější, ale v něčem zase přístupnější. Tematicky by to měla být více vyhraněná deska.

Jaká je vaše oblíbená hudba?
TV: Nejsme žánrově vyhranění. Důležitá je osobitost hudby, osobní vklad toho člověka.
BZ: Baví mě energie černé hudby. I při mé tvorbě mě inspiruje hlavně takováto živelná hudba. Hodně poslouchám pop, RnB, rap. Je mi jedno, o čem ta hudba je. To, co mě oslovuje, není náplň toho songu. Oslovuje mě forma, protože hudbu vnímám hodně fyzicky. Nevím, jestli tomu rozumíš…

Ne.
Hudba je pro mě jako aerobic. Je mi jedno, jestli obsahuje nějaké sdělení nebo další vrstvu. Je to pro mě ventil. Taková hudba je pro mě přístupná, i když třeba zcela nesouhlasím s tím, o čem je. Jsou to jenom nějaké názory nebo pocity nějaké osoby. Nevím, jak je tomu u Tomáše. Ale někteří hudebníci nás oslovují oba, třeba Oldřich Janota.
TV: My máme hodně věcí, které posloucháme společně, akorát je vnímáme každý svým mustrem.
BZ: Z devadesáti pěti procent máme stejný vkus.

Chodíte spolu na koncerty?
TV: Ano. Zrovna včera jsme byli na The Body. Ale častěji chodíme na naše vlastní koncerty.
BZ: Tomáš přehání. My jsme spolu docela často na něčím koncertě.

Báro, neplánuješ se časem vrátit k projektu Ticho de Beige?
Toho jsem už nechala, protože to nikam nevedlo. Chtěla jsem mít jeden projekt, abych nebyla zahlcená a měla na to čas. Uvažuji sice ještě o jednom, kytarovějším, projektu, ale to se pak člověk rozdvojí nebo roztrojí a to je taková dvojsečná zbraň…

Tomáši, jak se ty vyrovnáváš s dvojsečnou zbraní, tedy hraním v Orientu, Lavře a možná ještě dalších projektech?
Já mám v současnosti čtyři projekty. Dřív jsem měl i jiné koníčky, ale to ta hudba úplně vytlačila. Teď se u mě střídá jen práce a kapely. A krédem samozřejmě zůstává prostor pro individuální imaginaci, ale i schopnost čitelnějších konceptů mluvit bez dalšího dovysvětlování.

Přidat komentář