Kapela Led Bib vznikla v roce 2003 jako studentský projekt na Middlesex University v severním Londýně. V průběhu krátké doby jí prošlo asi dvacet muzikantů, až se sestava ustálila v podobě kvintetu, v jehož středu stál skladatel, aranžér a bubeník Mark Holub. Jeho předkové kupodivu nepochází z Čech, ale z Polska, kde se ovšem jmenovali Holubowicz, což později po odchodu do Ameriky z neznámého důvodu zkrátili. Jeho pak doplňují basista Liran Donin, saxofonisté Pete Grogan a Chris Williams a hráč na Fender Rhodes piano Toby Mc- Laren. 
Původně byl v kapele i kytarista a trumpetista, ti se však neosvědčili. Samotný název měl původně podobu Lead Bib, což je označení pro olověnou zástěru, kterou používají zubaři při rentgenování. Lidé to ale špatně vyslovovali, tudíž se nakonec zvolila varianta Led, což potažmo odkazuje na Led Zeppelin, v dětství Markova oblíbenou kapelu. V roce 2005 vyšlo první album Arboretum, kde se vedle Holubových a jedné Williamsovy skladby objevila také skvostná coververze Memories Can’t Wait od Talking Heads a předělávka Gnossienne No. 1 od Erika Satieho. Zvláště u té první je těžké roz poznat originál. Holub jakoby rozebral celou kompozici na drobné elementy, které pak poskládal do zcela nové mozaiky. Podobně pak Holub postupoval na dalším albu Sizewell Tea u dekonstrukce coveru Heroes Davida Bowieho. Kapela čile koncertovala a záhy se stala vyhledávaným trhákem na nejrůznějších jazzových festivalech. Už za první CD získala prestižní ocenění Peter Whittingham Jazz Award, které jí umožnilo vydat vlastním nákladem EP živák s lakonickým názvem Led Bib Live. Tehdy si jejich nevšedního soun du povšimla americká fi rma Cuneiform Records a přizvala je do své stáje. Výsledkem bylo v roce 2009 album Sensible Shoes, které má mnohem rockovější drive. Mark Holub tvrdí, že to nebyl záměr, ale výsledek určitého evolučního procesu, který se utvářel při živých vystoupeních. Sám byl vlastně překvapen, kam se kapela od svých počátků posunula. I jejich budoucí směřování bude prý záviset na tom, jak se podaří jejich nynější turné. Již úvodní skladba na Sensible Shoes – Yes, Again – jasně napovídá současné směřování souboru. Je to hudba plná zvratů a nevšedních kombinací. Lyrické prvky se střídají se zběsilými pasážemi i zádumčivými momenty a vše se neuvěřitelně rychle žene kupředu a přesto nechává prostor pro zamyšlení. Je v tom znát nesmírná odlehčenost, ale zároveň tu cítíme hluboký ponor a skladatelské i aranžérské mistrovství. Skutečně na nás dýchá mladický zápal pěti dokonale propojených muzikantů, kteří jsou si blízcí nejen na pódiu či ve studiu, ale jsou nejlepšími přáteli i v běžném životě. Williams tentokrát napsal dva kousky, které mají sice osobitý rukopis, ale jednoznačně souzní v symbióze s tracky šéfa kapely. Tohle není jazzrock ani rockjazz, ale zcela nová forma propojení obou fenoménů.
Mark uctívá postmodernismus, ale ne ve smyslu laciné parodie, ale jako možnou cestu k dalšímu rozvíjení. Led Bib byli škatulkováni jako punk jazz, death jazz či post-jazz. Mark sám je přesvědčen, že jazz není mrtvým žánrem, ale naopak materií, která se může donekonečna rozvíjet v nejrůznějších mutacích. Nedávno byli Led Bib nominováni v nejužším výběru spolu s dalšími jedenácti umělci na Barclaycard Mercury Prize, což je v Británii jedno z největších ocenění pro ,hudbu na pomezí‘. Sice nezvítězili, ale svým vystoupením na nominačním večeru jasně dokázali, jak je jejich hudba přístupná širokému vnímavému publiku. Tuhle skutečně vitální úderku by měli mít možnost vidět čeští diváci na vlastní oči v rámci festivalu United Islands 25. června 2010 v Praze.
Foto archiv.
Diskografie:
Arboretum (2005 Slam Productions)
Sizewell Tea (2007 Babel)
Led Bib Live (2008 Led Bib)
Sensible Shoes (2009 Cuneiform Records)
www.ledbib.com