Indies Scope, 2022, 45:08
Druhé album muzikantsky zcela profesionálního „amatérského sdružení lidí milujících lidovou píseň“ Lilium liste začíná tak pochmurně, že zajisté zahřeje u srdce nejen milovníky moravských lidových písní a všemožných moritátů, ale i každého příznivce dark folkových a gothic rockových temnot. V úvodní a titulní písni Dovolte eště malučko prosí protagonista o svolení, ať mu dovolí před smrtí ještě zazpívat svoji oblíbenou. Ve druhé Kde si moja mladosť / Živ su se zpěvák svěřuje, že „už se kácí v jeho lese“, a konstatuje „umřu, umřu, než já umřu, stonat budu“. Následuje žalozpěv o nešťastné lásce Zpívala bych sobě / Horno mi je, horno. Ale dosti vtipkování, bráno zcela vážně: Na Lilium liste je nejlepší nekašírovanost, přímočarost, opravdovost interpretace. Tak daleko od zdobného folklorismu a blízko k přirozené zemitosti, jak jen to při zachování profesionality jde.
Poté, co téměř rodinná sestava klanu Běťáků natočila na album Písně vánočního času (2018) to optimističtější z moravského a slezského dědictví, dořekla také „B“ sbírkou písní ze Slovácka a Valašska „svědčících o tom, čím člověk žil, jak se potkával a vyrovnával s láskou a bolestí, s touhou a tajemstvím, nemocí a smrtí, se vším, co nás pronásleduje“. Změna času v citované větě z minulého na přítomný přitom dokonale sedí. Ale dojde i na pár veselejších kousků, rovnováha se musí zachovat. Platí přitom, že běžný posluchač se s řadou písní setká poprvé. Nejen proto, že oproti podobě ze Sušila čerpá kapela z „rodinného“ archivu Luďka Běťáka s odlišnými verzemi a ze vzpomínek nově posbíraných u pamětníků. Jak se uvádí například u verbuňku Těžko mě matička: „Vzpomínala stařenka Marie Bubníková (1896–1997) z Osvětiman.“ Lilium liste se cíleně a chvályhodně vyhýbají lidovému materiálu již dávno vytěženému až přetěženému. Když už narazíte na povědomé kousky, znějí neoposlouchaně a sympaticky syrově. Krásné a silné album nejen pro ctitele folklóru.