Liraz: Výpověď ženy v šíleném světě

Liraz, íránská zpěvačka a herečka žijící v Izraeli, upozorňuje svým albem Zan na situaci žen v současném Íránu. K přímé spolupráci na albu si totiž pozvala umělkyně, které zde ovšem musí vystupovat anonymně. Spoluprací s izraelskou umělkyní by totiž porušily zákony své země. Přitom posluchači, kteří při moderní hudbě, kterou Liraz produkuje, tančí, často vůbec netuší, jak vážné poselství se za jejími písněmi skrývá. 

Vyrůstala jste v Izraeli, ale album jste natočila ve fársí, novodobé perštině, mateřské řeči vašich rodičů. Jaký je tedy vlastně váš vztah k Íránu, zemi vašich předků, kterou jste sama zatím nemohla poznat? 

Můj příběh byl velmi zvláštní. Původně jsem totiž vůbec netušila, že budu zpívat písně v perštině. Oba mí rodiče utekli v 70. letech z Íránu před islámskou revolucí. Když jsem vyrůstala, ptala jsem se sama sebe, kdo vlastně jsem, jestli jsem Íránka, nebo Izraelitka. Na prahu dospělosti jsem se začala ještě víc zajímat o své kořeny, protože mě zajímalo, odkud přicházím a z jakého kulturního dědictví mohu čerpat. Asi víte, že Írán a Izrael jsou dvě země, které spolu nežijí v míru. Tím pádem jsem rodnou zemi svých rodičů nemohla navštívit. V srdci jsem si tedy nesla otázku: Jaké je to v Íránu? Mohu se někdy s lidmi z Íránu potkat? A v té době jsem se rozhodla, že budu zpívat persky, abych se těmto lidem přiblížila. V okamžiku, kdy jsem zjistila, že ženy v Íránu od islámské revoluce nemohou zpívat na veřejnosti – a trvá to už 43 let – byla jsem z toho smutná a všechny otazníky v mém srdci se ještě zvětšily. Rozhodla jsem se, že s tím musím něco udělat, protože dámy v Íránu včetně mých babiček byly umlčeny, a to mě bolelo. Začala jsem tedy zpívat perské písně a natočila jsem své první album. Obsahovalo převzaté skladby a pouze jednu mou autorskou píseň. V Íránu se toto mé album okamžitě začalo hrát na zakázaných undergroundových večírcích a ke mně se dostala krásná zpětná vazba od íránských žen i mužů. Chtěla jsem tedy, aby se mé další album jmenovalo Zan, což znamená „Ženy“, a abych na něm mohla spolupracovat s íránskými hudebnicemi a abych mohla spolu s nimi toto album vytvořit. To album vzniklo, a je vlastně také undergroundové. Natáčelo se tajně na dálku mezi Tel Avivem a Teheránem. Slyšíte na něm tradiční íránské nástroje, na které hrají íránské hudebnice. A já jsem si při práci uvědomila, kolik lásky k sobě ve skutečnosti lidé z našich dvou znepřátelených zemí cítí. Toužíme se navzájem potkat, více se poznat, vědět o sobě jako o umělcích mnohem víc.

Jak se vám dařilo s íránskými umělkyněmi komunikovat? 

Komunikace byla velmi snadná, protože máme sociální média. Těžké ale bylo udržet proces natáčení v tajnosti a neprozradit, jak to ve skutečnosti je. Íránské umělkyně hodně riskovaly, když se uvolily ke spolupráci s Izraelci. A já jsem si byla vědoma, že

Liraz, íránská zpěvačka a herečka žij . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář