LISA GERRARD AND JULES MAXWELL: Burn

Altantic Curve, 2021, 35:09

Lisa Gerrard, uhrančivá zpěvačka legendárních Dead Can Dance, si v poslední době škodí nadprodukcí své, především pro film určené muziky. Výrazně kvalitativně pookřála nedávným spojením s legendárním sborem Le Mystère des Voix Bulgares, se kterým vydala album BooCheeMish a následně společně objeli celý svět, aby se zastavili i v pražském Divadle Hybernia. A právě při práci na společném australsko-bulharském albu se čerstvě šedesátiletá zpěvačka setkala s irským skladatelem a divadelním hudebním tvůrcem Julesem Maxwellem.

Z epizodní spolupráce se vyklubalo Julesovo začlenění do koncertní kapely Dead Can Dance, vedle toho ale oba protagonisté připravovali společný autorský materiál. Studiová chemie navíc nabrala takové obrátky, že dvojice k impulzivní spolupráci přivolala producenta Johna Chapmana z kapely MAPS. Výsledkem nečekaného brainstormingu nesourodé trojice je kolekce o sedmi skladbách, které zaujmou v rámci rozsáhlé diskografie Gerrard poměrně nezvyklou, popově aranžérskou skladbou. Nečekejme žádné nadýchané filmově-esoterické kouřmo pro Lisiny vokální exhibice. Jules s Jamesem všem položkám ukuli jednoduché, přesto robustně elektronické kabáty, které jsou navíc často posunovány vpřed razantními bicími.

Kromě bezeslovného vokálu Gerrard nehledejme na desce žádné etnické ornamenty. Jednou má elektronika takřka symfonické parametry (např. hned v úvodní Heleali), většinou ale podprahově připomene kapelu producenta Chapmana, od které ji vždy odřízne uhrančivý Lisin vokál (viz svižná Aldavyeem nebo závěrečná Do So Yol). Právě protiklad silných popových skladeb s exotickým vokálem dělá z alba Burn velké překvapení, které může k sólové dráze Lisy Gerrard obrátit více pozornosti. Všechny skladby navíc doplňuje sedm krátkých filmů, které najdeme na YouTube kanále vokalistky. Video k druhému singlu Deshta stvořil český režisér a kameraman Michal Sosna.

 

 

Přidat komentář