Longital: Divoko

longitalV době, kdy slovenská skupina Longital vydávala alba sice mimořádná, ale s recyklovaným materiálem (A to je všetko?, Suita), volal jsem po nových písních. Těšil jsem se na pokračování trilogie Výprava–Gloria–Teraz a mezitím občas poslouchal rané nahrávky Shiny a Dana Salontaye z doby, kdy si ještě říkali Dlhé diely (zvlášť k Šinadisku se i po patnácti letech rád vracím). Dlouho očekávaná skutečná novinka nyní vyšla. Jmenuje se Divoko a přináší opět příjemná překvapení.
Není to ještě tak dávno, co původní trio rozšířil na regulérní kapelu bubeník Marián Slávka. Právě díky němu mohla ústřední dvojice nahradit elektronické zvuky živými barvami, písně se zhutnily a i v akustickém tvaru alba A to je všetko? dokázala kapela nabídnout smršť energie. Dalo se tedy čekat, že k novému materiálu trio přistoupí podobně a osvědčenou formu napasuje na nové písně. Nestalo se tak. Na první poslech je zřejmé, že do hry vstoupil nový element a že Longital se na nové desce představují jako kvarteto. Ondřej Ježek, který měl na starosti produkci i všechny fáze práce se zvukem, totiž vstoupil do dění i jako hudebník. Ať už to byly elektronické zvuky a efekty, nebo harmonika, steel kytara či fender piano, každou z devíti písní došperkoval a obohatil. Výsledkem je nejen obecně bohatší zvuk, než se dalo čekat, ale především konkrétní zabarvení jednotlivých písní. A tak ve skladbě V oku veľryby nelze nepostřehnout bohatší rytmickou složku (dvoje bicí) a v Rozpletám krásně ladí Ježkovo fender piano se Salontayovou basou. Zatímco role Ondřeje Ježka je zásadní, ale především dekorativní (podobně jako příspěvek Ondřeje Galušky do písně Pokojná a sýta), všichni tři kmenoví členové skupiny vystavěli album z toho nejlepšího ze sebe: Dano Salontay jako kytarista – a jeho role je zásadní pro celkový zvuk desky –, Shina jako textařka, zpěvačka i baskytaristka (viz basové figury v Divoko nebo Krídla samoty) a Marián Slávka nejen jako bubeník, ale také jako pianista (Divoko, Spokojná a sýta).
Celkově tvrdší zvuk alba (V oku velryby, Spokojná a sýta) není v rozporu s průzračným zpěvem a celkově jemnějšími pasážemi (Krídla samoty). S tématem „divokosti“ souvisejí verše o absenci domova („Akoby sme ani cieľ nemali kam ísť“ – Krídla samoty) i stále se vracející práce s obrazy živlů („Z velkého ohňa len dym / Naberáš vodu do sietí vyteče ti“ – Rozpletám) nebo obecně s přírodními silami („Zrazu sa vo mne dvíha / vieto odpor sila“ – To čo je). Nové album Longital sice tvoří jednotlivé písně (a zapadne mezi ně i autorský příspěvek Mariána Slávky Verím neverím), ale lze je vnímat i jako jeden celek, který graduje závěrečnou, velmi členitou skladbou – či spíše suitou – Divoko. Jde nejen o hudební završení díla, ale i pointu a klíč k chápání celého příběhu: „Len milovat úplne / divoko divoko divoko“. Divoko je totiž nejen album o volnosti, energii, větru a ohni, ale především o lásce.

Slnko Records, 2016, 50:07

Přidat komentář