Longital: Longital Suita

longital-suitaKdyž jsem před necelým rokem pro UNI recenzoval album A to je všetko? bratislavské skupiny Longital (z akusticko-elektronického dua přetransformované v akustické trio), vyjádřil jsem v závěru článku přání slyšet příště už konečně nové písně. Loňské CD se totiž skládalo především z nových verzí písní z desek Výprava, Gloria a Teraz, přičemž k první z nich mezitím vzniklo remixové album Revoyaged a digitálně vyšla též koncertní nahrávka Long Live!. Materiál z posledních deseti let, z doby po přejmenování původní formace Dlhé diely na Longital, se tedy zdál kompletně vytěžený. Nicméně v září 2015 proběhl v rámci bratislavského festivalu Konvergencie unikátní koncert tria Longital a smyčcového kvarteta. Záznam programu, na kterém se výrazně – především jako aranžér – podílel Slavo Solovic, důležitá postava Shinina sólového alba Šinadisk z roku 2001, téměř kopíruje obsah alba A to je všetko?. Chybí pouze píseň Mraky draky, podle mne jedna z nejpodstatnějších v repertoáru kapely. Jenže něco podobného by se dalo říct vlastně o všech. Materiál, který Shina s Danem už poněkolikáté recyklovali, je totiž mimořádné silný. Proto i další transformace dopadla na výbornou. Své přání slyšet něco nového tedy opakuji, ale zároveň jsem rád, že záznam se smyčci vyšel na CD.
Kdo sleduje Longital delší dobu, dobře ví, že se smyčci má tato kapela bohaté zkušenosti. Dano Salontay hrává smyčcem běžně na kytaru, aby z nástroje dostal zvukové plochy, a smyčcem vytváří běžně basové linky i Shina. Spoluprací s konvenčním kvartetem se experimentální písně bratislavského dua jakoby dostávají do uhlazenější polohy, ale to je ve skutečnosti jen zdání. Aranže, které vytvořil Solovic (sám zde hraje na violu, zatímco před patnácti lety v Dlhých dielech obsluhoval bicí a samply), mají totiž k uhlazenému klasicizujícímu doprovodu daleko. Skupina zdůrazňuje, že od začátku nemělo jít o trio s doprovodem, ale o suitu pro sedm rovnoprávných hráčů (vlastně osm, včetně mistra zvuku Martina Čemy). Tedy něco podobného, o co se na poli českého jazzu před třemi lety pokusil pianista Martin Brunner (spojení Martin Brunner Tria a Epoque Quartetu na albu Morning Walks). Zde ovšem nejde o jazz, ale o žánrově nezařaditelné písně, které díky novým barvám a posílené možnosti vytvářet plochy, získaly nové kvality. Protože fanoušek značky Longital všechny skladby důvěrně zná, může se při poslechu soustředit především právě na hru smyčců. Jejich role je překvapivě často rytmická (Anjel môj), písně znějí tvrději než na minulé triové desce a ve Von von jsou bouřlivá hra kvarteta a střídání tišších a forte pasáží v kombinaci se Shininým zpěvem velmi přesvědčivé.
Díky jednotícímu (a přitom pestrému) zvuku smyčců působí nově seřazené známé písně skutečně jako suita – od předehry připsané k úvodní skladbě Zlatá přes výrazně přearanžovanou Von von a rozšířenou píseň Modrý plny až po finále všech sedmi nástrojů v závěrečné A to je všetko? A já jsem více než minule zvědavý na to, co přijde příště.

Slnko Records, 2016, 70:44

Přidat komentář