Longital: Nejlépe si promluvíme, když spolu mlčíme

Kapela Longital je tu s námi neúnavně dlouhé roky. Jsou zdrojem obdivu a inspirace nejen svou hudbou, kterou nás s obrovskou houževnatostí neustále zásobují, ale i přístupem k životu, a každé setkání se Shinou a Danem se rovná posunu vidění ve vašem vlastním životě. V pravém slova smyslu influenceři, což by oni sami o sobě nikdy netvrdili, protože jejich nadhled a síla je právě v tom, že se neoznačují a mluví za ně jen jejich tvorba. Právě vydané album Dočista je z těch, bez nichž si po poslechu už nedovedete a ani nechcete představovat vlastní život.

Viděli jsme se v lednu letošního roku, tehdy nebylo venku album ani váš soundtrack k procházce ze sídliště Dlhé diely do centra Bratislavy Soundwalk. Teď už jsou obě věci s vaší hudbou venku. Rád bych se dozvěděl, od každého zvlášť, jakou cestu jste museli ujít, aby se vše realizovalo?

Shina: Idea vzniku obou věcí se začala formovat během pandemie v roce 2020. Vznikly možnosti vzít si na tvorbu nových děl stipendia, tak jsme si to podělili. Na jaře, poté co odešel Marián Slávka z kapely, jsme se začali zabývat myšlenkou, že bychom zase mohli natočit album jen my dva, jako za starých časů doma. Tentokrát ale v Danově studiu Atelier. Ujala jsem se tedy toho, a začala shromažďovat hudební i textové nápady. A na podzim dala Nadace města Bratislavy výzvu k tvorbě děl spojených s tímto městem. Dlouho nám to netrvalo a dali jsme dohromady nápad na vytvoření soundtracku k naší oblíbené pěší trase z Dlhých dielů, dolů proudem Dunaje až k mostu SNP, což je asi hodina chůze. Ideální minutáž. A tohle si vzal na starosti Danko.

Dano: Co se týká Soundwalku, tak tu cestu k jeho realizaci mám dobře změřenou. Je to přesná polovina cesty mezi naším bytem na Dlhých dielech a mým Atelierem, kde hudba vznikala, čili šest kilometrů dvakrát denně v období asi jednoho roku na kole. Pokud počítám třeba polovinu dní jako produktivních tak je to 2 x 6 x 365/2 = 2 190 kilometrů v každém počasí a denní/noční době strávených na kole podél Dunaje cestou na nahrávání nebo z nahrávání. Nejkouzelnější byly noční jízdy ze studia domů, během nichž mi ještě v hlavě doznívala vytvořená hudba. Při jízdě na kole totiž neposlouchám nic na sluchátka. Hudba Soundwalk je určena pro chůzi, ale to by mi přesuny trvaly moc dlouho. Kolo byl v době pandemie skvělý dopravní prostředek a nečekaný zdroj štěstí z pohybu na čerstvém vzduchu. A objev z radosti při jízdě na kole v takzvaném špatném počasí. Poznání, že neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený cyklista.

Součástí cesty k Soundwalku bylo i symptomatické rozšiřování kytarového arzenálu během pandemie, v každé vlně mi přibyly dvě zajímavé kytary, které mi přinášely novou hudbu. Podle počtu kytar to byly tedy čtyři vlny…

Cesta k novému albu Dočista od února po dokončení Soundwalku byla sezením na zadku ve studiu při poslechu Andrejových (Andrej Bako – spolupracovník Longital na novém albu – pozn. aut.) podkladů a čekáním. Čekáním na Shinin text, vybíráním správné kytary pro nekytarové zvuky, pak nahráváním většiny nástrojů, instrumentací, aranžováním a mixováním. Pokračoval jsem z bodu, do něhož jsem se dostal naposledy při nahrávání alba Teraz, což bylo poslední album, které jsem pro nás jako dvojici Longital v takovém rozsahu zvukově i instrumentálně pokrýval. Po Teraz nastalo několik let s bicími, a tím pádem i spolupráce s Ondřejem Ježkem na postu zvukového producenta a skvělého psychologa, neboť zvuku bicích moc nerozumím a věděl jsem, kolik zkušeností, času a trpělivosti na takové cosi třeba mít, když se produkuje skupina, což je úplně jiné zvíře než duo. A součástí cesty k albu Dočista je i příběh spolupráce s novým členem týmu Andrejem Bakem z Londýna.

Kapela Longital je tu s námi . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář