Luboš Andršt (26. července 1948 – 20. prosince 2021)

V pondělí 20. prosince zemřel v 73 letech po dlouhé nemoci, která mu znemožnila v posledních měsících uměleckou činnost, jeden z největších českých kytaristů Luboš Andršt. Byl právem považován za absolutní špičku v oblasti bluesové hry, jeho doménou byly ale i jazz a rock a patřil i k nejvýznamnějším postavám fúze těchto stylů, jazzrocku. Přinášíme vzpomínku jeho dlouholetého spoluhráče ze skupiny Blues Band Ondřeje Konráda a smuteční řeč dalšího Andrštova častého muzikantského partnera Martina Kratochvíla, jak ji pronesl na kytaristově pohřbu.

 

Už jsem to kdesi psal, jak jsem jednoho večera, nejspíš na podzim 1968, přišel do tehdejšího, vlastně privátního muzikantského New clubu ve Vršovicích, nálevny a zároveň zkušebny i úschovny aparatur hrstky nejpřednějších pražských kapel. Ty mě coby nefalšovaného teenagerského aficionada mezi sebou nějak trpěly. A uslyšel jsem hned pod schody z jedné postranní kóje nesmírně zdatné kytarové sólo. Kvílící z magneťáku Sonet Duo. Nad ním stál Petr Janda a ještě kdosi. Snad Michal Prokop? Možný by to bylo. Zvědavě jsem se připojil a jak to v osmnácti bývá, ihned nasadil znalecký obličej. Přičemž jsem ale byl zcela upřímně nadšený z toho skvělého bluesového hraní na pásku. „Dobrý, co?“ zabručel Petr, dodnes zvaný Django. „To je ňákej Luboš Andršt, můj bratranec, mladej kluk, tohle nahrál se svou kapelou při zkoušce.“ Jak bych mohl tušit, že jsem se právě nepřímo seznámil s někým, kdo se později stane mojí klíčovou hudební figurou?

Brzy došlo na osobní setkání, pak v jednom sklepě na Bílé Hoře i na jam session, do něhož jsem se připojil s foukací harmonikou. Což se Lubošovi, kterému kytara pod rukama už zpívala jak elektrický slavík, kupodivu vcelku zamlouvalo. A tak jsme se začali vídat častěji a trávit hodiny debatami o hudbě a jejím posloucháním. Hlavně v onom New clubu. Kde dost možná dal pak Prokop, zrovna pověsivší kytaru na hřebík, Andrštovi takřečené „lano“, tedy nabídku do Framus Five. Což pro Luboše znamenalo vstup mezi profesionály i záruku, že se od blues příliš neodkloní. A když se v následném normalizačním tlaku Michalovi skupina rozpadla (a New club zahynul), byl jsem zas u toho, jak Luboš zamířil k Jazz Q Martina Kratochvíla, jehož jsem už nějaký čas zblízka sledoval, a nadchlo mě, že se pouští do pionýrského kombinování jazzu s rockem. V čemž měl Luboš zásadní roli a tehdy se také stal skutečnou instrumentální hvězdou. Po Hladíkovi další široce respektovaný elektrický virtuos. Byť hráčsky dost jiný typ.

V pondělí 20. prosince zemřel v 73 . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář