Pod názvem z lékařské terminologie se skrývá sólový projekt Davida Fikrleho, dlouholetého baskytaristy známých Tony Ducháček & Garage, který si vedle zpěvu i nahrál všechny nástroje s výjimkou bicích, na které přizval Láďu Korendu, svého někdejšího spoluhráče z kapel Moštárna či OTK. Minialbum, vzniklé z čirého autorského přetlaku, nabízí osm písniček, stylově nabízejících alternativně laděný lo-fi rock s charismatickým zpěvem (dikcí ne nepodobným Robertu Kodymovi) a přemýšlivými texty. Přestože nepřinášejí nic překvapivého ani dosud neslyšeného, snadno vtáhnou do své zvláštní, potemnělé atmosféry a jejich leitmotivem je pomíjivost, neuchopitelnost a nejistota. Což z nich dělá vlastně dost aktuální reflexi toho, co nás v současnosti obklopuje. „Všechno jednou, zmizí v čase, stejně jako, slzy v dešti, bude to navždy a nebude to bolet.“
Neklidná hudba i přes instrumentální spletitost postrádá snahu oslňovat detaily, což obětuje ve prospěch celkového vyznění, a pamětníkům může připomenout někdejší Dunaj. Nestydí se za lyrické obraty, nebojí se syrovějších pasáží, otevírá dveře, ale nechává na každém, aby si do nich našel svoji cestu bez halasného vítání a podbízivých ulehčení. Zvláštní poťouchlostí je pak v místech obvyklého otevírání úmyslně a důkladně slepený digipack s prostým designem z osvědčené dílny Carton Clan, díky kterému se k cédéčku dostává opravdu nesnadno. A dobrou zprávou je jistě skutečnost, že právě tato původně jednorázová nahrávka inspirovala vznik nové koncertní formace s názvem Pyré. Nechat totiž podobné písničky zapadnout by bylo docela škoda.
vlastní náklad / Polí5, 2016, 24:00
PS: Nechat totiž podobné písničky zapadnout by bylo docela škoda. … To si myslím také, nýbrž Pyré hraje v úpravě pouze dvě skladby, které jsou na Lumbagu. 🙂