Pelagic Rec., 2022, 126:57
Remixových alb vzniká poměrně hodně. Málokdy je ale dedikováno umělci z ambientního ranku. Brian Williams alias Lustmord se pohybuje na hudební scéně více než čtyři dekády a za tu dobu stihl vydat hromadu sólové muziky, ale také spolupracovat se členy Throbbing Gristle, Melvins nebo Tool. Není divu, že svou inovátorskou, vždy výrazně temnou tvorbou ovlivnil stovky muzikantů často ze zásadně odlišných žánrů. A přesně tento efekt má více než dvouhodinová pocta v USA usazenému Velšanovi, na které se podílí celkem šestnáct rozdílných projektů. Řada překvapí poměrně odlišným soundem, než jakým se normálně na veřejnosti projevuje. Například black metaloví klasici Enslaved připravili soustředěnou, dark ambientní verzi skladby Eon, podobné vyznění, s jemným noirově jazzovým feelingem má více než desetiminutový track Plateau od německých Bohren & Der Club Of Gore. Zola Jesus dala skladbě Prime tribálně rituální podobu korunovou vlastním výrazným vokálem, Godflesh dodali kusu Ashen těžký rytmický spodek. A pak je tu celá řada položek, kdy původně temně elektronické kusy do vlastní podoby převedly rockové spolky. The Ocean dali letitému kusu Primal (State Of Being) podobu pomalu se rozvíjejícího postrockového válu, japonští Mono dali skladbě Er Eb Os téměř pozitivní vyznění, které na konci zhatí hrubý rockový nástup s hlasitými kytarami a razantní rytmikou. Velmi zajímavě pojal svou poctu Steve Von Till z Neurosis, který dal tracku Testament zmutovaně americana rockovou podobu, do neoklasického hávu převlékly skladby Lustmorda jak cellistka Jo Quail, tak dvojice Hackedepicciotto. Dvojalbum The Others je díky tomuto rozptylu a opravdu silné sestavě gratulantů nejen uhrančivým hudebním dobrodružstvím, ale také jasným svědectvím vlivu nenápadného elektronika, který za čtyři dekády působení zanechal na hudební scéně nesmazatelnou, temnou a hlubokou rýhu.