Lydia Lunch & Marc Hurtado: My Lover The Killer

lydiaVe světě Lydie Lunch, světě drog a násilí a když se mluví o sexu, tak v jeho děsivých podobách, by asi chtěl žít málokdo. Jenže poslech nebo četba jejích intenzivních děl stále funguje jako perfektní léčba šokem. A je celkem jedno, jakou zvolí paní Lunchová formu: v případě My Lover The Killer (Můj milenec zabiják) melodram, ve kterém jde ponurá či sarkastická recitace hluboko za práh bolesti. Oč v dílku jde? Započalo jako námět na muzikál a skončilo coby „proroctví psané krví, noirová zpověď učiněná jedné pozdní noci“.
Náladu i děj, inspirovaný skutečnou událostí, nejlépe vysvětlí samotná autorka: „Je to zlověstné, sexy a tajemné. Hudba se plazí a vybuchuje, hladí svůdnými vokály. Překrouceně předávané historky jsou nasyceny narážkami, sliby a hrozbami. Text je založen na vraždě a sebevraždě milenců, kteří mě kontaktovali někdy před deseti lety. Kvůli hurikánu jsem cestou do LA uvízla kdesi na Východním pobřeží a dostala od nich pozvánku na drink. O dva dny později, během alkoholem živené hádky, jestli by se on měl se mnou vidět, muž svoji přítelkyni zabil, zavolal policii a pak obrátil zbraň proti sobě. Každá ze skladeb je zamyšlením nad děsivými dopady šílené lásky, která se vymkne kontrole.“
Těžko říci, kolik z temnoty básní Opečovávání poškozených feťáků, Nemůžeš pomoct nikomu či Zabiják dětí je v dnešní tvorbě sedmapadesátileté hudebnice, básnířky a herečky (jasně, věk se nemá říkat, ale ono jde v těchto souvislostech o lichotku ve smyslu pořád takhle tvrdá a myšlenkově mladá, kdepak nějaká nostalgie a sentiment) uměleckou licencí a zprostředkovanými dojmy – a kolik aktuálním prožitkem, přímým přenosem z ošklivějších koutů lidství. Jenže ono na tom nezáleží, když výsledek působí intenzivně a přesvědčivě. Dokonce i tehdy, pokud nechytáte v angličtině zdaleka každé slovo. K čemuž pochopitelně přispívá hudební složka, o kterou se postaral v Maroku narozený francouzský experimentátor Marc Hurtado. Nejen hudebník, ale také scénárista. Možná právě díky „filmovému“ vidění dokáží Hurtadovy koláže tak plasticky podporovat verše. Navíc spolupráce Lydie Lunch s Markem Hurtadem má dostatečně dlouhou historii, tvůrci se dokázali sžít.
Prvně se setkali v roce 1999 při nahrávání alba kapely bratří Hurtadů Étant donnés, práce na My Lover The Killer započala už v roce 2012. Živost nahrávce s převahou elektroniky a samplů dodávají saxofonové improvizace Terryho Edwardse (jistě, starý známý z Lydiina projektu Big Sexy Noise, též hráč Gallon Drunk či spolupracovník Nicka Cavea a Toma Waitse) a relativně mladého brooklynského jazzmana Davida Lacknera, bicí Iana Whitea (též Big Sexy Noise a Gallon Drunk) a další vstupy hostů. Možná je to s podivem, určitě úctyhodné, ale černočernost paní Lunchové neztratila charisma.

Munster Records, 2016, 52:46

Přidat komentář