MACHINE MASS : Plays Hendrix

Uskupení Machine Mass je projekt, jehož základními kameny jsou kytarista Michel Delville a bubeník Tony Bianco, kteří spolu předtím hráli již v kapele douBt. Jejich prvním počinem (ještě s přídomkem Trio, aby se název nezdál příliš heavymetalový) bylo album As Real As Thinking z roku 2011, kde jim byl třetím do kolegia tenorsaxofonista, basklarinetista a flétnista Jordi Grognard. Roli dechaře pak převzal na dalším CD Inti z roku 2014 veterán Dave Liebman. Na jejich nejnovějším opusu je jim pak třetím do kolegia klávesista Antoine Guenet (mj. jedna z nových akvizic Univers Zero či Delvillův spoluhráč z kapely The Wrong Object).

Jak již název napovídá, vzali si Machine Mass tentokrát na paškál skladby Jimiho Hendrixe. Učinili tak ve svém originálním pojetí, jehož základem je neomšelá fúze jazzu a rocku. V určitých pasážích ctí původní verze, ale jindy daná témata rozpracovávají a posouvají zcela po svém. Někdy to evokuje „klasickou fusion“ přelomu 60. a 70. let minulého století, mnohdy se však dostávají do mnohem abstraktnějších a psychedeličtějších rovin a nastolí ještě větší divočinu než někdejší Mistrovo čarování. Mezi devíti tituly najdeme hity jako Purple Haze, Little Wing, Fire, Voodoo Child či The Wind Cries Mary i méně profláklé skladby. Každopádně se každý cover řídí pocitem hráčů, jak by se asi v současnosti měl interpretovat a stopáž nemá co do činění s původními délkami písní a zkrátka si žije po svém. Delville se tu i přes občasné kytarové orgasmy rozhodně nesnaží kopírovat Hendrixe a navíc využívá současnou technologii včetně elektroniky a samplů. Nejpřekvapivější momenty však pochopitelně vnáší Guenet, který vedle elektrických kláves a syntezátorů leckdy využívá i akustické piano. Vše nahráno živě ve studiu bez dalších dohrávek a s minimálními střihy, prostě spontánní záležitost bez schematičnosti, kdy se jede nejdřív ohlas a pak variace nebo podobně. Takže žádná laciná „pocta“ rockové legendě, ale svébytné dílo, které rozhodně stojí za opakovaný poslech a rozborné vnímání.

MoonJune Records, 2017, 59:30

 

Přidat komentář