Bongo Joe, 2022, 35:25
Na banjo music z Malawi zůstává nejkouzelnější, že v ní žádné banjo tak, jak ho známe, neuslyšíte. Do 60. let ještě ano, pak se jihoafrický stát začal propadat do těžké chudoby, finančně nedostupná banja původně dovezená vojáky sloužícími v britské armádě zmizela ze scény a nahradily je podomácku vyrobené bizarní drnkací nástroje. Název banjo music ovšem zůstal a stal se ekvivalentem pouliční hudby, kde ostatně od 40. let velmi populární dua kytara/banjo kralovala. S těžkými časy se objevil „náhradní“ nástroj: basový babatoni. Do velké bedny pokryté kravskou kůží zastrčíte třímetrovou tyč a napnete na ní brzdové lanko. Pravou rukou do jedné struny tlučete paličkou nebo na ni brnkáte, levou po ní slajdujete skleněnou lahví, čímž měníte tóny, navozující dojem melodií a vytváříte metalický bzučivý zvuk. V tom je Yobu Maligwa, povoláním zahradník, snad nedostižný; navíc má nevšední hlas.
Je to… příliš jednoduchá hudba. Vlastně nevíte, co k ní víc říct. Především proto, že… je tak jednoduchá. Alespoň vám tak připadá. A teď by mělo následovat vysvětlení, jak se mýlíte a že si zřejmě sedíte na uších, když neslyšíte prolínání složitých rytmů, harmonické variace, temperamentní zpěv a s ohledem na primitivní nástroje neobyčejnou instrumentální virtuozitu, jenomže ne, nic takového, protože ta hudba je opravdu jednoduchá. Přesto se od alba neodtrhnete, a i když mu třeba už víckrát nedáte šanci, zapamatujete si, kolika radostné taneční vitality lze dosáhnout s babatoni a čtyřstrunnou otřískanou kytarou, na kterou hraje noční hlídač Yobu Maligwa, hlavní zpěvák dvojice, stíhající ještě patou ze strany kopat do bubnu. Než producenti duo na ulici Lilongwe v roce 2009 objevili, živili se tu muzikanti přes deset let buskingem a tudíž se dokonale sehráli. Sice zpívají písničky o běžném životě v Malawi, natahují je však klidně do půlhodinové délky, protože primárním cílem té hudby je roztančit publikum. A to se jim se zkrácenými verzemi daří i na druhém albu s příznačným názvem: Nepochybujte o nás.