Malijské hudbě nešlo odolat

Mnozí měli mimořádně úspěšný projekt Ludovika Navarreho nazvaný St. Germain za uzavřenou kapitolu. Hudebník, který ve své tvorbě dokázal intuitivně spojit taneční horečku s jazzovými, soulovými a latino prvky, se po světovém turné na začátku nového milénia odmlčel, ale jen proto, aby našel novou platformu svého sólového projektu. To se mu konečně podařilo. A tak nejen, že vychází St. Germain nová řadová deska, ale Ludovico vyráží s početným doprovodným ansámblem na turné, které se 8. listopadu zastaví i v pražském Lucerna Music Baru.

germainJe mi jasně, že se tě na to musí ptát každý, ale proč jsme museli na novou desku čekat 15 let?
Ta pauza mezi prací na deskách nebyla celých patnáct let, jak se to může na první pohled zdát. Roky 2001 až 2003 jsem s kapelou strávil na turné. Odehráli jsme tehdy více než 300 koncertů. Pak jistě chápeš, že jsem si musel po posledních koncertech trochu odpočinout. V roce 2004 jsem pomáhal natočit desku mému koncertnímu trumpetistovi Pascalu Ohsému, abych se v roce 2005 prezentoval na turné v Číně. Pak už jsem začal pomalu sbírat materiál na novou desku. Nahrál jsem pár skladeb v duchu alba Tourist, abych si uvědomil, že touto cestou se už ubírat nechci. V roce 2007 jsem začal do své hudby pomalu vsouvat elementy z africké hudby, linky tradičních instrumentů tohoto kontinentu a cesta k nové desce byla pomalu odhalena.

K výslednému tvaru letošní novinky to byly pouze první kroky. Během světového turné, o kterém ses zmínil, kapelu posílila taková esa, jako Herbie Hancock nebo významný francouzský jazzový zpěvák Claude Nougaro. Co pro tebe tyto spolupráce znamenaly?
Čistou radost. Speciálně spolupráce s Herbie Hancockem byla vysloveně požehnáním. Přijel na koncerty a z letadla se šel rovnou do šatny připravit na koncert. Když jsme se konečně potkali, zeptal se mě: „Co ode mě očekáváš?“ A já mu odpověděl, aby si ten koncert hlavně užil, protože naše sety mají poměrně volnou strukturu s velkým prostorem pro improvizaci. Původně jsme byli domluveni, že se na pódiu přidá do dvou písniček. To se také stalo. Po tom, co odešel z pódia, mi ale spolupracovníci říkali, že protančil zbytek setu v zákulisí, takže když jsme se vraceli na stage na přídavek, museli jsme ho vzít s sebou. On s námi posléze odehrát další tři kousky.

V roce 2003 vyšla deska Memento producenta Soela, ve které jsi uveden za mentora celé kolekce. Co to v tomto případě znamenalo?
Byl jsem zde aranžérem, který desku provedl jazzovým, hip hopovým i soulovým územím.

Jak dlouho trvalo nahrávání novinky St. Germain?
Tři a půl roku trvaly samotné práce na letošní desce. Ještě předtím jsem se snažil co nejhlouběji zanořit do světa afrobeatu. V roce 2007 jsem upřel pozornost na hudbu z Nigérie, posléze Ghany, ale po chvíli jsem pochopil, že moje hudba se s těmito tradicemi míjí. Tak jsem se v roce 2010 soustředil na scénu v Mali a to bylo úplně jiné kafe. Měl jsem jednodušší situaci způsobenou faktem, že někteří moji spoluhráči z turné po vydání desky Tourist pocházejí v Mali. S nimi jsem začal do svých základů implementovat malijské prvky a skrze ně do nahrávání přizval jimi doporučené hosty žijící v současné době v Paříži.

Co je zrovna na hudbě z Mali tak magické, že ses soustředil na ni, a ne na hudbu jiných afrických končin?
Byl jsem lapen hypnotickými účinky, jaké hudba malijských lovců má. Její energii nešlo odolat.

Nové písničky, dle jednoho tvého loňského rozhovoru, neustále měnily svoji tvář. Jak jsi zjistil, že jsi jim našel ten správný tvar?
Když jsem zjistil, že jsem je stále i po týdnu schopen poslouchat. (smích) Navíc mi malijské inspirace začaly výborně zapadat do bluesových nápadů, které jsem měl už drahnou dobu schované v šuplíku. Myslím tím, africké blues, ale i to, které vzešlo ze Severní Ameriky.

Jak jednoduše šlo importovat bluesové prvky do hudby St. Germain?
Nebylo to nic násilného. Už v roce 1992 mě uchvátilo alabamské blues, ale až na nové desce jsem našel cestu, jak tuto hudbu spřáhnout s rukopisem mého projektu.

Proč ses rozhodl umístit samply zpěvu Lightnin’ Hopkinse do jedné ze skladeb nové desky?
Těžko se to vysvětluje. Miluju barvu zpěvu Lightnin’ Hopkinse. Na druhou stranu není jediným bluesovým zpěvákem, kterého obdivuji. To, že se jeho verše nakonec objevily v singlu Real Blues, je spíše dílem náhody. Nemám žádný recept, podle kterého vkládám jakékoliv inspirační zdroje do své muziky. Vše nechávám na intuici a částečně i na síle náhody.

Kdo se na nahrávání nové desky St. Germain podílel?
Na albu mi pomáhalo celkem osm muzikantů a stejný počet se mnou odehraje i podzimní turné, se kterým zavítám do Prahy. V kapele mám dva malijské zpěváky. Ženský element zastupuje Nahawa Doumbia, zatímco ten mužský Zoumana Téréta. Oba jejich vokály na desku se nahrávali ve studiu v Mali. Z Mali vezeme ještě hráče na tradiční strunné nástroje – koru a ngoni, pak máme v kapele kytaristu, basáka, klávesáka, saxofonistu a samozřejmě mě, který obsluhuje veškerou elektroniku .

Přidat komentář