Manon Meurt: Řešíme hodně a všechno

Rakovnické kvarteto s lehce dekadentním názvem, nechávajícím umírat Nezvalovu osudovou lásku, je vnímáno jako už etablovaná formace domácí nezávislé scény. A to přesto, že šest let, které existuje, jiní často teprve hledají svou tvář, či ještě ani nevydali první nahrávku. Ostatně i Manon Meurt měli donedávna na svém kontě pouze eponymní šestiskladbové minialbum, většinou uváděné jako 12ʼ EP. Byť vydané hned dvakrát. Druhá deska, nazvaná lakonicky MMXVIII a vydaná v říjnu u Minority Records, do jisté míry vystupuje z původní shoegaze řeky, představuje současnou podobu kapely bez baskytary a otevírá novou etapu.

 



Album se nahrávalo v červnu, už v aktuálním, krátce předtím proměněném obsazení. Její podobu v pražském studiu Faust poznamenala nejen účast amerického zvukaře Dereka Saxenmeyera, ale hlavně producentský dohled přizvaného Jana P. Muchowa. Spolu s nimi vykrystalizoval až překvapivě čistý a zvukově brilantní tvar, sázející na intimní a charakteristický zpěv kytaristky Kateřiny Elznicové, ale také na výrazné použití kláves a převážně poklidné skladby. Ty mají mnohem blíže k zamyšleným ukolébavkám než k burácivým zkresleným stěnám. Na to, co všechno jim předcházelo, odpovídali bubeník Jirka Bendl a kytarista Vojta Pejša.

Zpočátku vás dlouho provázela nálepka předkapely My Bloody Valentine. Z povzdálí jsem sledoval, že stejně jako vám to v mnoha směrech pomohlo, zároveň to vygenerovalo i určitá negativní vymezení a podezírání z protekce. Bylo těžké se toho zbavit?
No,
popravdě se ta story s námi táhne dodnes. Koncert s My Bloody Valentine nám určitě hodně pomohl, z totálně neznámé kapely jsme přes noc byli… míň neznámý. Hejty jsme v té době nevnímali a protekci si představujem jinak. K tomu koncertu došlo souhrou náhod, štěstí a otevřenosti dramaturgie z Archy. Nebyla za tím žádná tlačenka“.

Jak vás pořadatelé vůbec objevili? Pro většinu posluchačů jste tehdy byli naprosto neznámé jméno.
Nabídli jsme se jim sami a nezávisle na nás
jim Manon doporučilo pár lidí, co nás v té době někde slyšelo.

 

O dva a půl roku později jste si Archu zopakovali spolu s dost možná posledním koncertem Ecstasy Of Saint Theresa. Napadá mě u toho jak moc je pro vás důležité koncertní místo a společnost kolegů? A je něco, čemu se třeba vyhýbáte?
Radiu 1 se tohle povedlo celkem hezky vypointovat. Byla to pro nás podobná čest jako před MBV. Jinak dáváme přednost intimnější atmosféře. Menší kluby, nízká stage, všechno trochu rozostřený. Společnost kapel je důležitější, než se může zdát, i to je kritérium dobrýho koncertu. Technické zázemí je nutné, hodně záleží na daném prostoru. Zvučit nás není jednoduché, a i proto jsme se od podzimu rozhodli jezdit s vlastním zvukařem.

V počátcích jste také byli vnímáni jako dost ambiciózní kapela, poměrně brzo jste hráli na slavném nizozemském showcase festivalu Eurosonic Noorderslag. Časem z vás mám ale dojem spíš trochu vědomého ústupu z tohoto kurzu ve prospěch nezávislosti. Nebo se mýlím?

My to vnímáme naopak. Ze začátku jsme byli naprosto neteční k nějaké sebeprezentaci, to ostatně neumíme pořádně ani teď. Hraní na Eurosoniku se stalo jen tak mimochodem, a vlastně se nám to ani moc nepovedlo. Další showcasy nám pomohla zařídit až naše booking agentka Tana. Je to dobrá zkušenost pro každou kapelu – myslím, že si tam kapela uvědomí, čím chce vlastně být, jestli má vůbec zapotřebí to někam táhnout a zvedat.

 

Získali jste díky tomu nějaké kontakty, které vám pak pomohly?
Je to trochu běh na dlouhou trať, ale vypadá to, že každý jednotlivý showcase měl svůj význam. Za to patří dík Taně, protože ta sezvala správné lidi, udělala nám promo, a pak se starala, aby ty kontakty nevyhasly. Naším cílem bylo, aby nás viděli lidi, kteří by mohli pomoci s koncerty v zahraničí. Minimálně to se povedlo a myslím, že i právě díky tomu můžeme plánovat delší evropskou tour.

Proč jste si vlastně pořídili“ zrovna slovenský management? Tatiana Lehocká má navíc skvělou pověst a rozhodně si nemůže stěžovat, že by se neměla o koho starat?
S Tanou spolupracujeme svým způsobem od úplného začátku. Kapele hodně pomohla bez nároku na cokoliv. A ve chvíli, kdy už bylo potřeba, aby nám někdo pomáhal oficiálně“, jsme už mysleli jen na ni. Z naší strany k ní směřuje velká láska a vděk, nejsme kapela, se kterou se komunikuje úplně lehce. To jsi ostatně poznal i sám při domlouvání rozhovoru.

Na jednu stranu jste právem označováni za ukázkovou reakci na znovuvzedmutou vlnu shoegaze kapel, na druhou recenze na debut vycházely i s titulky typu Manon Meurt mají až příliš rádi svoje bezpečí. Jak moc jsou impulsy „zvenčí pro vás důležité? Inspirují vás?
Tu vlnu jsme paradoxně zaregistrovali, až když jsme už hráli. Vojta se do shoegazu zamiloval, ale každý z nás má spoustu jiných vlivů a inspirací, ze kterých můžeme čerpat. Na první desce možná shoegaze převažuje, ale i tam je snad cítit, že nejsme pouhý trendy revival. A doufáme, že to druhá deska potvrdí. Impulsy zvenčí se k nám dostávají hlavně díky sociálním médiím lehce. A recenze sice vnímáme, ale většinou je z toho debata v autě, na kterou pak rychle zapomínáme.


Máte tendence v kapele hodně řešit? A když už padla řeč na auto co při cestách na koncerty nejčastěji posloucháte?
Řešíme hodně a všechno. Po cestách jsme už poslouchali cokoli, co autorádio dovolilo, co šlo vypálit na cd, pak hodit na flešku… Teď vládne Vojta se Spotify. Takže se vždycky trochu překřikujeme, než nám tam pustí nekonečný osmdesátkový mix plný synťáků a zreverbovanýho virblu.

S druhým albem jste si dali na čas. Byla tam nějaká odpovědnost? Pocit, že je potřeba to neuspěchat?
Jednak to, a jednak jsme pořád hráli a všichni chodili do školy, takže nebyl moc čas. Celkem dost věcí si taky „sedalo“… Chtěli jsme už před pár lety nahrát nějaké EP, ale nakonec z toho sešlo. Bylo toho víc… a když už se něco chystalo, tak jsme ze dne na den museli řešit post basáka a začít vlastně trochu znovu.

 

Letos vás to postihlo už podruhé. A když už se v současnosti pořád mluví o gender vyváženosti jakou další muzikantku jste po dvou baskytaristkách nehledali?
Myslím, že pravá vyváženost nakonec spočívá v tom, že je úplně jedno, kdo v té kapele a na co hraje. Zároveň jsme ty baskytaristky mohli vnímat jako takové znamení, jestli mi rozumíš…

Moc ne. Nicméně ta proměna, kterou jste na jaře absolvovali, byla nejen personální, ale tentokrát i nástrojová, protože váš nový člen David Tichý je klávesista. Mám dojem, že to novou desku dost ovlivnilo…
Davidův příchod do kapely určitě pomohl definovat novou nahrávku nebo spíš pomohl rozebrat předchozí definici. Ta nová bude hůř definovatelná. Což nebyl původní záměr, prostě se to stalo…

Co její název? Ta římská číslovka mi připadá trošku jako výmluva.
Vidíš, já bych tomu zase rád říkal „takovej volnej koncept“. Ten propojuje celkový design, několik textů, i sebevnímání kapely, která po letech udělala něcořekněme dospělejšího…

Jak moc do toho zapadaly, a jak se do činnosti Manon Meurt otiskují vaše další aktivity? Loni vydali debut Mara Jade, kde hraje Jirka a hrála vaše předchozí basistka Jana, stále víc lidí registruje i Core Belief, kde působí Káťa.
No tak řekněme, že „time schedule je celkem napráskanej“, protože těch aktivit je ještě víc. A Mara Jade i Core Belief letos hráli vlastně skoro stejně často jako Manon Meurt. Zatímco předchozí roky to bylo tak, že Manon blokovala hodně akcí ostatním projektům. Bandmates jsou prostě tolerantní!

Jak došlo k tomu, že nová deska vychází u Dana Dudarce, tedy ve společnosti Floexe, DVA nebo Beaty Hlavenkové? Přiznám se, že bych čekal třeba spíš žánrově spřízněný Happy Mutant.
Dan se nám ozval, jestli nechceme vydat druhou desku pod jeho Minority Records. A to, že jsme se domluvili
a label se za nás postavil už před samotným nahráváním, bylo skvělé a pro výsledný produkt stejně určující jako to, že do kapely přišel David se všema jeho zvukama. Bratry a sestry z Happy Mutant labelu šíříme, respektujeme a zdravíme!

Chystáte s novou deskou něco jako turné? A co další plány na hraní v zahraničí?

Desku budeme křtít v Brně a v Praze, 16. a 17. října, speciálními hosty budou naši přátelé The Ills. Po nich budou pak následovat takové dokřty v Bratislavě, Kladně a Plzni. Během podzimu nás pak čekají další koncerty nejen u nás, a na jaře plánujeme delší šňůru, převážně mimo ČR.

Přidat komentář