MANTABAN: Neonový folk

Mantaban je otevřená dílna pro kohokoliv, kdo přinese nové podněty a něco ze své osobitosti,“ hlásají internetové stránky kapely, na kterých se také dozvíte, že název arabských cukrovinek mantaban souvisí se slovem marcipán. A na Marcipán, který na počátku století vydal alba Kolik cukru, tolik mandlíPolajko!, komornější Mantaban navazuje. Jiří Hodina (housle, zpěv) si tentokrát ke spolupráci přizval dva o generaci mladší, ale dnes už velmi zkušené jazzmany, saxofonistu Petra Kalfuse a trombonistu Jana Jiruchu. Zatímco tedy v Marcipánu i kdysi dávno v Českomoravské hudební společnosti se opíral o řadu doprovodných nástrojů včetně kytary, tentokrát Hodina vsadil na zemitý zvuk tří melodických nástrojů, které společně vytvářejí i harmonii a především hrají také rytmickou úlohu.

 

Tvrdí-li se na obalu alba, že „tři hudebníci z města propůjčují písňovému folkloru Čech a Moravy i vlastním skladbám zcela svébytný charakter, a staví tak úspěšné mosty mezi tradičním a moderním“, je to poměrně výstižná charakteristika. Triu, v některých skladbách rozšířenému o irské flétny v podání Heleny Markové, se podařilo propojit hráčskou erudici a rozhled jeho členů se syrovostí, kterou ztělesňuje tu staccato zpěvu i houslí a rytmické vyhrávky dechových nástrojů, onde taneční rytmus smyčce i dechů. Jiří Hodina frázuje jinak než na deskách Marcipánu (viz Nožky moje ve srovnání s jinou verzí písně – Rasasa – na albu Polajko!), jako by si zpěvu „na stará kolena“ víc užíval a zároveň bral vše tak nějak ležérněji. I když se album skládá většinou z kratičkých písní, jednotliví hráči si najdou dostatek prostoru pro sóla i improvizaci. A i když je na první poslech nejvýraznějším nástrojem alba svérázný syrový Hodinův zpěv, písně v těchto originálních úpravách by fungovaly i v instrumentálních verzích. A vůbec není třeba klást si otázky, zda trombón zní jako viola da gamba nebo saxofon jako klarina.

 

100Promotion, 2018, 48:20

 

Přidat komentář