MARIA SCHNEIDER ORCHESTRA: Data Lords

ArtistShare, 2020, 52:58 + 43:06

Koncepce dvojalba Data Lords působí až otřepaně, kdekdo se dnes zaobírá podobnými tématy. První disk instrumentálním jazykem popisuje svět digitální, druhý disk pro kontrast svět přírodní. Jenže jak barvitě, hluboce a sugestivně dokázala skladatelka a kapelnice Maria Schneider onen kontrast vykreslit!

„Můj dávný spolužák ze střední mi vyprávěl, že dnešní děti už se nescházejí tak, jako jsme to dělali my. Zůstávají izolované ve svých vlastních digitálních světech,“ popisuje Maria inspiraci k úvodní kompozici A World Lost. Samota a smutek tu zní málem hmatatelně a o to depresivněji, že oné ztráty reálného světa si člověk pohlcený virtuálním vesmírem ani nevšiml. K vyjádření nálady si Maria s intuicí sobě vlastní vybrala vhodné sólisty, v tomto případě kytaristu Bena Mondera (ten, který začerňoval třeba Bowieho labutí album Blackstar, má za sebou řadu vlastních projektů pro ECM a spoluprací s jazzovou elitou) a saxofonistu Riche Perryho.

Někdy je poselství skladeb přehráváno až dryáčnicky. Slyšme pitoreskně „dechovkářské“, sarkastické momenty Don’t Be Evil. Znějí jako funebrmarš zesnulé kreativity. Nebo až polopatickou zmatenost marně „hledajících“ nástrojových linek v CQ CQ, Is Anybody There? (výtečný Donny McCaslin), vyjadřující vnitřní chaos nenacházení opravdového kontaktu ve virtuální nicotě přebujelých sociálních sítí. Nebo naopak konejšivou, velebnou harmonii kompozice Sanzenin (to podle slavného japonského buddhistického chrámu), zahajující „přírodní“ disk. Přirozený svět tu dobarvuje sólo akordeonu Garyho Versaceho. Jenže tato logická popisnost, sdělnost a výpravnost funguje. Stejně jako fungovala, namátkou, u klasických skladatelů romantické éry.

Jestli dokáže poselství Data Lords odtrhnout nějaké dítko od obrazovky netuším, ale určitě jde o jedno z nejzásadnějších děl Marie Schneider. A zároveň o jedno z posluchačsky nejpřístupnějších.

 

Přidat komentář