Marian Friedl a Sólisté z BeSkyd: Beskydská odysea

Multiinstrumentalista Marian Friedl patří k hudebníkům s obdivuhodně širokým záběrem. A nejen co do počtu zvládnutých hudebních nástrojů. Jazzoví posluchači si ho mohou vybavit jako kontrabasistu norsko-českého kvarteta NOCZ trumpetisty Didrika Ingvaldsena. S chutí hraje ve „folkloristicky ohlasových“ sestavách Jitky Šuranské. Dal dohromady nadžánrový projekt Beránci a vlci, spojující moravské lidové motivy s jazzem a rockem. Jeho velkou láskou je pak archaická hudba Beskyd, které se věnuje s kapelou RukyNaDudy i jako etnomuzikolog. Právě „beskydské průzkumné výpravy“ mu umožnily zasvěceně sestavit album, kterým vydavatelství Indies Scope otevírá novou ediční řadu Malovaná truhla, navazující na uzavřenou Antologii moravské lidové hudby.

 

Beskydskou odyseou jsem chtěl ukázat hráčské možnosti tradičních nástrojů z této části Karpat, zaznamenat písně spojené s pro mě důležitými místy, událostmi a lidmi a v bookletu pak i představit hráče a výrobce, od nichž jsem se toho hodně naučil. Uslyšíte, jak znějí různé trouby, rohy, píšťaly, koncovky, fujary, trombity, gajdy, okaríny, ovčí zvonkohry, malé cimbály, housle a sopránové ochlebky,“ vysvětluje Friedl. Zároveň se svěřil s obavou, která projektu předcházela. Že „vstoupí do světa duchů, v němž už bude nacházet jen vzpomínky na zašlou slávu… naštěstí však potkával živé lidi a v jejich rukou hrající hudební nástroje.“

 

Na albu se obdivuhodně podařilo skloubit sofistikovaný „sběratelský“, v dobrém smyslu akademický folkloristický přístup s dojmem naprosté autenticity, aťsi třeba souhlasíme s tvrzením, že doby skutečně živého folklóru pominuly. Je tu úplně jedno, kdy se do písní pokládá „zasvěcený profík“ a kdy poučený, vynikající „amatér“. Fungují decentní promyšlená aranžmá (třeba v baladě Pravila mi mamka) i syrovost. Včetně odzbrojujícího dětského zpěvu v žertovné Brabenci seno sušili nebo nostalgické Tichučko milučko. Velmi přínosná a zároveň milá kolekce.

 

Indies Scope, 2019, 62:03

 

 

Přidat komentář