Marie Kieslowski: Chvíli město, chvíli pustina

Zpěvačka a autorka Marie Bláhovcová si i po rozpadu dua Kieslowski ponechala pro své umělecké aktivity pseudonym Marie Kieslowski. Nyní se takto podepsala pod své první sólové album, které vydala nejprve digitálně, a jehož součástí by se v prvních měsících roku 2023 měla stát také kniha. 

Marie, v projektu Zvíře jménem Podzim jsi byla součástí mnohohlavého ansámblu a v duu Kieslowski jste byli s Davidem Pomahačem dva. V čem je to pro tebe jiné, být na albu, respektive stát na pódiu především sama za sebe? Jaké to má výhody a jaká to má úskalí? 

Představa sólového hraní byla jednou z hlavních motivací se do desky pustit. Zahrát si před publikem vlastní píseň byla meta, která mi chyběla. Sice jsem hrála a zpívala v kapelách, kde jsem měla své nezastupitelné místo, ale tento kousek sebevědomí mi mezi písničkáři chyběl. Na pódiu je to jiné hlavně asi v koncentraci na samotné hraní. Tím, že jsem na pódiu sama a obsluhuji nejen piano, ale i looper, Korg, někdy si pustím beat, tak je to hlavně otázka koordinace a správného načasování. Uvědomuji si, že se mohu spolehnout pouze sama na sebe a případnou chybu přijmout do hry, ale nemůžu si dovolit třeba úplné okno, které by za mě převzal spoluhráč. Na křest v Paláci Akropolis, který se uskuteční 19. dubna, dávám dohromady malou kapelu a chtěla bych hudebně zapojit i ženy, které představím ve své knize. 

Ke knize se za chvíli dostaneme, ale teď mě zajímá, jestli vznikaly písně pro album všechny najednou už s cílem natočit právě takovou desku, nebo jsi použila i nějaké starší nápady? 

Začala jsem předěláváním starších nápadů. Zajímavé je, že jsem v nich tolik neměnila hudební stránku, ale šlo o text, který z toho dělal slátaninu. Tak třeba vznikla Silnice k nám, u které stačilo přepracovat text. Obecně asi bylo psaní textů blokem k vlastní tvorbě, který se mi dříve nedařilo překonat. Sama nevím, čím to je. Sice byly poslední roky v mém životě v mnoha ohledech radikální, ale jestli jsem spokojena s texty, které jsem napsala teď, muselo to tam být už dřív. Jen jsem ten šuplík neuměla otevřít. A co se hudebních nápadů týče, nebála jsem se recyklace. Pro ceremoniál uměleckých Cen Jindřicha Chalupeckého 2019 jsem složila hudbu. Chtěli fanfáru pro předávání cen, takže se to použilo jednou a dost. Hlavní motiv se mi hodně líbil, bylo mi líto na něj zapomenout. Hned mě do něj napadla fráze „Je všechno dobrý?“, a to byl počátek pilotní písně. Další písně na desku vznikaly z čistého papíru.

 

Zpěvačka a autorka Marie Bláhovcová si i . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář