Marie Puttnerová: Naše svoboda není samozřejmost

Sleduju ji už dlouhá léta a její hlas i projev považuju za jeden z nejkrásnějších u nás. Na sólové album Marie Puttnerové jsem dlouho čekal a těšil se na něj. Stejně jako ona sama, jak se dočtete dál. Očekávání narostlo ve chvíli, kdy jsem vloni v rámci festivalu v Boskovicích poprvé viděl její koncert se dvěma kytaristy, Martinem Novákem, který je také jejím životním partnerem, a Petrem Uvirou. Album Lajla tov, které pokřtí v pražském Vzletu 15. května, posunul britský producent Eddie Stevens ještě o notný kus dál.

Co se ti vybaví, když řeknu Skřivánek?

Dětský pěvecký sbor ze Židlochovic. Kamarádky. Přátelství na celý život, cestování po světě, pan profesor Buček, paní učitelka Zdeňka Vrbová. A veliká radost.

Nasměrovalo tě členství ve sboru k tomu, že se hudbě věnuješ?

Myslím, že jsem nikdy nevěděla, že se chci hudbou zabývat profesionálně. I když jsem se jí nějakým způsobem vždycky věnovala. Skřivánek byl zásadní v tom, že jsme zpívali repertoár, ke kterému bych se pravděpodobně jinak nedostala. Nejenže jsme se věnovali úpravám lidových písní, ale taky skladbám Bohuslava Martinů, Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka, které jsme měli v repertoáru. Tehdy jsem si uvědomila, jak důležitý odkaz přenášíme dál, obzvlášť pak při zahraničních výjezdech. Vzpomínám si teď na jednoho japonského průvodce na hudebním festivalu Shizuoka v Japonsku, který mi s velkým zanícením vyprávěl, jak si koupil nahrávku Rusalky s Českou filharmonií pod taktovkou Václava Neumanna v nějakém malém krámě v osmdesátých letech a jak od té doby miluje českou klasickou hudbu. Na to jeho hluboké zanícení pro Dvořáka a další české skladatele jsem tehdy jako dvacetiletá hleděla a dmula se nově objevenou pýchou. My byli pevný kolektiv, bavilo nás spolu být, zpívat dohromady. Mít pocit té obrovské synergie, který ústí v mocnou energii, kterou dostáváme od dirigenta a zase ji můžeme dávat ven. Co mi tedy Skřivánek dal nebo to spíš pevně rozkořenil, je ten silný pocit jedinečné a specifické krásy, kterou skrze hudbu v rámci kolektivu můžeme jako jedinci prožívat.

Kde se v Židlochovicích vzal sbor, který má světové renomé?

Myslím, že hlavní postavou byla právě Zdeňka Vrbová, která ho vnímala jako své životní poslání. Vystudovala pedagogickou fakultu, založila dětský sbor, začala nejdřív s těmi nejmenšími dětmi a postupně na sebe nabalovala větší a větší. Pak ke spolupráci přizvala důležitou postavu, pana profesora Bučka. Jejím snem bylo přiblížit se největším a nejúžasnějším sborům, jako byly Kantiléna nebo Bambini di Praga, dostat se na jejich vysokou úroveň, a on byl ten, který nás v dané období svojí erudicí, neuvěřitelným hudebním cítěním spojeným s důsledností, k těmto souborům přibližoval. Je to pro mě jeden ze zásadních lidí, kteří mé hudební smýšlení bezpochyby ovlivnili na celý život.

Tvým členstvím ve Skřivánku jsem začal proto, že právě tam jsem tě začal vnímat. Jsi jako velmi mladá k vidění na živém záznamu Jablkoně z Náměště nad Oslavou. Váš sbor nicméně spolupracoval i s dalšími zpěváky.

Zdeňka Vrbová zvala občas různé hosty a snažila se tímhle způsobem sbor nějak pošťouchnout. Myslím, že například Martha a Tena Elefteriadu byly její kamarádky. 4tet s námi také vystupoval, takže jsme zkoušeli kus jejich repertoáru. Tyhle spolupráce byly samozřejmě hodně zábavné i pro ta děcka…

„Přišel někdo známý z televize“…

Přesně. A vždycky s námi hrál orchestr, všecko to prostě mělo nějaký smysl.

 

Sleduju ji už dlouhá léta a její hlas i . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář