Marielle V Jakobsons: Star Core; Helen Money: Become Zero

mariellePříliv interesantních dam, které v poslední době přišly se silnými autorskými deskami, neubývá. Ba naopak. Dvě alba, která stojí za pozornost, přihazuje na hromadu label Thrill Jockey. Začneme Američankou Marielle V Jakobsons, známější jako polovina psychedelického dua Date Palms.
I její letošní novinka se ráda ráchá v psychedelicky ambientních vodách. Pomalá projížďka temnými zákoutími kolekce je emocionální klidnou silou. Základem všech šesti kompozic desky je proud analogové elektroniky, který se jako líná voda pomalu vlní a postupuje kupředu. Řada recenzentů si pomáhá přirovnáním alba k jakési kosmické cestě. Jenže tak jednoduché to s šestidílnou svitou nebude. Je důležité si uvědomit fakt, že Marielle v současné době mnoho času věnuje sestrojování jistého „marko-kinetického nástroje“ v rámci rezidentního programu na univerzitě v Kalifornském Woodside. Jeho cílem má být vizualizace hudby skrze kapalinu a světlo. A právě „kapalnost“ celé desky je jedním ze základních znaků Star Core. Analogová elektronika navíc slouží pouze jako podloží dalším důležitým složkám desky – linkám houslí, fléten a bezeslovného autorčina hlasu. Jednou získá hudba Jakobsons blízkovýchodní feeling (Rising Light), jindy připomene polozapomenuté etnoambientní hvězdy TUU (The Beginning Is The End), temnější notu plnou analogového bzučení pak přináší Undone. Dříve oplývaly ambientní desky šedesáti až sedmdesátiminutovými stopážemi. Povaha žánru rozplynutí v čase nahrávala. Celkový trend zkracování stopáží dlouhohrajících alb paradoxně pomohl i umělcům z tohoto ranku. Jsou barevnější, melodicky prokreslenější, semknutější a mají možnost zaujmout nejen zájemce o meditace všeho druhu. Stejně jako druhá sólová deska Marielle V. Jakobsons.
helenDalší sólistka toho má za sebou mnohem více. Alison Chesley se nejprve zapsala do povědomí posluchačů jako polovina akustického rockového dua Verbow, aby se po jeho rozpadu stala vyhledávanou studiovou cellistkou. Takto se během let objevila na deskách Mono, Anthrax, Broken Social Scene, Russian Circles nebo Disturbed. Blízkost s producenty Bobem Mouldem (produkoval mimo jiné i první desku Verbow) a Stevem Albinim pak zapříčinila, že její sólový projekt Helen Money, který spustila před dekádou, měl od začátku mnohem nabroušenější sound. Po čtyřech deskách (včetně kolekce natočené ruku v ruce s ikonickou Jarboe) a řadě prací pro divadlo a film máme před sebou komplexní osobnost, s podobně barevnou letošní deskou Become Zero v ruce. Celé album má smutný podtón. Aby ne, když hlavním impulzem ke skládání byla nedávná smrt obou rodičů. Jakási neodvratná fatalita se vznáší v prostoru a celé CD jakoby s touto skutečností bojovalo. Přirozeně jímavý tón cella je amplifikací přiostřen. Melancholický přednes se velmi jednoduše překlápí do hysterických poloh, neoklasický fatální sound se během vteřin překlápí do intenzivní masáže. Zapomeňte na machistické exhibice Apocalypticy. Helen Money nepotřebuje ve skladbách napínat bicepsy. Naopak, teskní, ale dokáže i zoufale bít hlavou o zeď. Velmi šikovně mění komorní sólové pasáže za úseky, kdy vrstvené linky cella podporují bicí a klavírní linky. Největší devizou nahrávky je ovšem její naléhavost, která o to více láká na koncert Russian Circles, který bude 20. listopadu právě Helen Money v pražském Lucerna Music Baru otevírat.

Thrill Jockey, 2016, 37:18; Thrill Jockey, 2016, 38:44;

Přidat komentář