MARILYN CRISPELL / TANYA KALMANOVITCH / RICHARD TEITELBAUM: Dream Libretto

Americká klavíristka a hudební skladatelka Marilyn Crispell (1947), známá zejména svou spoluprací s Anthonym Braxtonem, nabízí tentokrát ve svém  albu Dream Libretto, realizovaném ve woodstocké Nevessa Production, osobitý a výrazně osobní rodinný memoriál. V pěti větách, věnovaných rodičům, se za pomoci citlivých, až zádušních houslí Tanyi Kalmanovitch a tajnosnubné elektroniky Richarda Teitelbauma vyrovnává s odchody příbuzných a známých za druhé světové války i v letech pozdějších. Je to procítěné, zármutečné, až klekánicově žalné rozpomínání, dráždivě vykutávané, prodychtěně rozbolestněné, pozotvírané posbírávání vzpomínek, ve kterém je každý tón zrozvážněn a probádán, obzírán, zviřován a návratněn, ale i vykoupen. Snění? Ano, ale spíše (ú)trpné, zatěkávavě vydůrazňované, zádernostně protišené, přibližované i zase vzdalované.

 

 

Po kompozici následuje sedmidílná improvizace pouze s houslistkou, ale i ta setrvává v pozakryté atmosféře nápovědní pochmurnosti a jen pomalu se vy(s)vléká do nežalné potichlosti, vyvěravě kolotavé a vyčkávavě zdůvěrněné. Pospolitost klavíru a houslí se provazuje v jemně vylaďovaném vykřesávání, nikdo tu netlačí na pilu, ani když se obě hudebnice dostanou až na hranici spádné poběsnosti. Vše je tu pozahalené, zadrsňovaně vytěkávané, propoetizované atmosférou veršů Roberta Gibbonse (Sound of the Downward), nabíhavé, ale nenadbíhavé, proševeleně dohledávavé, občas až šálivé. Album jakožto dvojdílný celek je zatmelovaně projednocené a vodovážně vyvažované ve své povlovnosti a zadřímanosti. Jemné zahlédání vzpomínek i současného obzírání skutečnosti (od Climb to a Whisper po Stars Visible and Invisible) směstnává patřené i tušené, nežalně potichlé, protichle zamelodizované a pozakrytě nápovědné. Tohle album nemůžete pouze poslouchat, musíte je s jeho skladatelkou a improvizátorkou prožít.

 

Leo Records, 2018, 47:55

Přidat komentář