Ambice špičkových jazzmanů a snaha symfonických těles zviditelnit svou existenci před jiným než svým publikem se v druhém jazzovém století scházejí ve vzájemném respektu. Norský saxofonista Marius Neset oslavil letos 2. ledna teprve své dvaatřicetiny, přesto je každá jeho nahrávka očekávaná a na těch, kde hostuje, bývá významným sólistou. Zřejmě také pod vlivem svého učitele na kodaňské Rhythmic Music Conservatory pianisty a aranžéra Djanga Batese tíhne k plnějšímu orchestrálnímu zvuku svých nahrávek. Na albu Lion (ACT) nahrávaném v létě 2016 se začlenil do známého norského Trondheim Jazz Orchestra. Rok poté své kvinteto doplňuje o cello, violu, flétnu a další perkuse a vzniká album Pinball (ACT). Na jaře roku 2015 přilétá se svým kvartetem do londýnského studia AIR, kde je připraveno devatenáct muzikantů London Sinfonietty a jejich dirigent Geoffrey Paterson k nahrávání Nesetovy jazzově-symfonické svity Snowmelt. Pianistou kvarteta je Angličan Ivo Neame, basistou Petter Eldh ze Švédska a bubeníkem Nor Anton Eger. Nesetův opus otvírá vábivé dvouminutové sólo na sopránku, jehož vyznění se váže na následující titul Sirens. Ty jsou první „větou“ sedmi částí označovaných jako Arches of Nature: Sirens, Acrobatics, Circles, Caves, Paradise, Rainbows a Pyramides. Kvarteto doplněné o nástroje z orchestru se poprvé slyšitelně přihlásí v expresivních Acrobatics, v nichž vede se sólujícím tenorsaxofonem dialog klavír, ale také nástroje orchestru. Circles otvírají Egerovy bicí a krátká fanfára trubky Torbjörna Hultmarka, skladba má klasicizující náladu. Caves uvede flétna Karen Jonesové, skladba je rytmicky ozvláštněná a vedle Nesetova tenora dostanou příležitost i další dechy z orchestru. V Paradise nás Nesetovo kvarteto přivádí do hudební nirvány s výraznou úlohou Neameova klavíru, před koncem se nálada zdramatizuje a přidají se smyčcové sekce (vyhnání z ráje?). Smyčce táhle přivádějí na svět baladické Rainbows se sólem tenorsaxofonu a při odpočinku kompletní Nesetovy rytmiky – ta se k sopránovému sólu přidá hned v Pyramides, v nichž zvukově bombastický závěr vyklene oblouk svity Arches of Nature hrané souvislým proudem hudby. Následuje zkraje až ambientní nálada romantické skladby The Storm is Over, Neset ji jemnocitně doprovází na tenorsaxofon, libě znějící smyčce orchestru a klavír dodržují zadaný citový kód autorova kompozičního záměru. Introduction to Snowmelt okamžitě vyvolá připomínku Garbarkovy nahrávky s Townerem Dis (ECM, 1977), v níž s hudbou spolupracuje vítr rozechvívající struny – zde se o to postarají Nesetovy saxofony. Čtyřminutová Introduction je jeho druhým sólem bez doprovodu po Prologu, to přejde rovnou do rytmicky roztančené titulní skladby Snowmelt, v níž pizzicato smyčců přitakává pohybu: Nesetovo kvarteto postupně převezme skladbu do svých rukou. V této nejdelší skladbě alba dochází k náladovým zvratům s několika pěknými sóly, přesto působí uceleně. Neset vystřídá tenora i sopránku, závěr sóla podkreslený smyčci je vysloveně „garbarkovský“, což není výtka, ale uznání. Kompozičně zdařilý, promyšlený opus jako celek. Nesetovo kvarteto uslyšíme 28. března v Praze ve Velkém sále Novoměstské radnice v rámci průběžného festivalu Jazz Meets World.
ACT/2HP, 2016, 52:10