Markus Stockhausen / Florian Weber: Alba

Stockhausen-WeberMarkus Stockhausen (1957) je jazzový alternativec pomíjející jak obecné směřování k fúzím s aktuálními populárními proudy hudby, tak kolonizací hudebních projevů etnických, zato přimykající se k široké škále artificiální západní hudby – od komorní, přes operní až k experimentům moderny, včetně elektronických. Narodil se a vystudoval hudbu v Kölnu, ale jistě jej podstatně ovlivnil vlastní táta Karlheinz Stockhausen, „velký vizionář hudby dvacátého století“, jak pěl chór znalců soudobé hudby. O jeho zakotvení v hudbě velkých trumpetistů moderního jazzu svědčí symbolicky spolupráce s vynikajícím trubačem Jonem Faddisem na nové nahrávce slavné svity Gillespiana pianisty Lalo Schifrina s WDR Big Bandem (1996). Stockhausen s německým pianistou Florianem Weberem spolu hrají šestým rokem a Alba je jejich prvním albem (Markusovým osmým pro ECM). Florian Weber (1977), syn hudebního profesora a operní zpěvačky, už během studií hudby hrával vážnou hudbu i moderní jazz. V Bostonu studoval například u Paula Bleye, v New Yorku u Richieho Beiracha, Danila Pereze, Johna Taylora. Nahrával s Lee Konitzem, Eddym Hendersonem, Patem Methenym, s Tomaszem Stańkem. Asi nejznámější je od roku 2000 jeho projekt Biosphere (Lionel Louke, Thomas Morgan, Dan Weiss). V roce 2002 založil trio (Prism/Hranol) s Jeffem Densonem /b/ a Zivem Ravitzem /ds/. Žije už několik let v New Yorku. Co zaujme při prvním poslechu Alby je dojem, že melodie mnoha skladeb „něco“ připomínají; hra klavíru odkazuje často k hudbě mezi klasicismem až impresionismem, zřejmější odkazy na zásadní pianisty jazzové moderny nejsou přímočaré.
Bez informací o autorství si můžete dokonce myslet, že součástí repertoáru jsou skladby převzaté, ve skutečnosti převažují témata Weberova. Autoři jsou však natolik hudebně propojeni, že jejich skladby tvoří slohový soulad. Stockhausenova trubka je kultivovaná, na barvě je slyšet vliv klasické hudby, přesto zní díky frázování přesvědčivě jazzově. Na albu se hudba doslova vynořuje z ticha v úvodní skladbě What can I do for you?, než do rozdrnkávaných strun uvnitř klavíru a do monotónie kláves vstoupí Stockhausen s proslulým „davisovským“ baladickým tónem: hned v úvodu krásná melodie rozvíjená nad progresivněji (až ambientně) znějícím piánem. V jímavém Stockhausenově Mondtraum vás ovane snad sám Beethoven, stejně však ve Weberově Possibility I. Weberova Surfboard je pro změnu dokonalé scherzo, obdobně minutové klavírní sólo v Barycenter. Společné dílko Ishta je zase v náladě a barvě noci – možná také ukolébavky, zrozené z intuitivní improvizace dle idejí Marcusova otce ze šedesátých let. Stockhausen si dopřeje v sólové Resonances niternou zpověď plnou melancholie a skryté radosti z rodící se melodie; zvuk ozvláštňuje hrou dovnitř klavíru. Weberově sólu patří patnáctý závěrečný minutový opus Today. Jen náznaky lze popsat tuto zdařilou symbiózu vlivů evropské klasiky a jazzové bala- dičnosti v podání výsostně muzikálních osobností.

ECM/2HP, 2016, 61:55

Přidat komentář