Martha Wainwright: Goodnight City

marthaJak bývá v klanu Wainwrightů a McGarriglů zvykem, i nové album Marthy vznikalo málem jako rodinná sedánka. Troškou do (skladatelského) mlýna přispěli brácha Rufus a teta Anna McGarrigle, koprodukovali samozřejmě manžel Brad Albetta a rodinný přítel a pódiový souputník Thomas Bartlett alias Doveman. Sedánka ovšem neznamená selanka. Sebezpytné nálady alba setrvávají stále spíše v soumračné zóně, byť smutek ze smrti matky Kate McGarrigle už martha-wainwright-8-rcm0x1920uMartha překonala na předchozí desce Come Home To Mama (2012) a ukolébavkami a dětskými vzpomínkami na albu Wainwright Sisters Songs In The Dark (2015). V So Down (Až takhle na dně) například rozervaně vyzpívává, kam může klesnout tátova holčička. A vůbec zní tahle deska velmi… prožitě. V drtivé většině je autorská, ale v některých tématech Martha Wainwright potřebovala odstup a pomoc zvenčí. Odtud převzatá Alexandria od Beth Orton, spoluautorství One Of Us s Glenem Hansardem či ponor do textu Piano Music spisovatele Michaela Ondaatjeho. Proč Martha Wainwright volila právě tyto (spolu)autory? „Protože mě znají a protože jsem schopna personalizovat jejich písně jen lehkou změnou toho a onoho, dát jim pocit, jako bych je napsala sama. Občas se jim podařilo reflektovat můj život lépe než mě samotné a za to jsem jim vděčná,“ vysvětlila v tiskové zprávě.
I zvukově přetáhla Martha rodinná folkrocková východiska do velmi současné a mnohdy zdrsněné podoby. Bez mindráků a soudržně mísí alt rockové názvuky, klasicizující aranžmá, elektroniku, klavírní balady i weird folk. A v dekadenci si často nezadá ani s bratrem Rufusem. Například kombinace bezbřehého smutku a beznaděje („já už nepotřebuju přežít… cítím se tak prázdná“) s lascivností probleskující hlasem v baladě Somehow je neodolatelná. Geny zkrátka nevyčůráš – a v tomhle případě je to pro posluchače moc dobře.

Cadence Music/PIAS, 2016, 51:15

Přidat komentář