Martin E. Kyšperský: Vlakem

martinŽe Martin Kyšperský přijde s nějakou změnou, bylo patrné už koncem roku 2015, kdy avizoval, že Květy změní obsazení, k čemuž také loni v létě došlo. Odchod houslisty a baskytaristy a příchod hráče na klávesy ukazoval, že se kapela přiklání k elektronice. Málokdo ale tušil, že nová sólová Kyšperského deska Vlakem bude skoro čistě elektronická a postavená na syntezátorech.
Kyšperský, jenž si v písních vždy rád pohrával se změnami, které v aranžích podtrhávaly barvou zvuku odlišné nástroje, si na sólovém albu paletu zvuků omezil, trubky Christoffera Strandha a Martina Kučery jsou sice příjemným oživením, ale objevují se jen ve dvou z dvanácti skladeb. V dalších už z nástrojů použil jen syntezátory, bicí automaty a nejrůznější klávesy – pravda včetně klavíru a ručního harmonia, přesto má album hodně syntetický zvuk a kdo je uvyklý na nahrávky Květů bude mít pocit, že album je nejen mnohem chladnější ale také méně bohaté, i když Kyšperský použil i hodně samplů, většinou terénních nahrávek.
K tématu alba se však takovéto omezení palety na chladné zvuky velmi hodí. Na rozdíl od předchozí sólovky Kousavý svetr je Vlakem koncepční album. Cesta z Prahy do Brna ale není podána narativně, album přináší sled nálad a momentek, které vypovídají hodně nejen o jízdě vlakem, ale taky o světě, ve kterém žijeme, jenž je přes tržní barevnost ve skutečnosti šedivý, studený a odtažitý, jak ukazuje Kamkolín s verši „Česká krajina beton / pěšinkou jít / až ke krmítku domů“, kde industriálně laděnou smyčku doplňuje pískot syntezátorů i zvířecí zvuky.
maxresdefault-2Není to jediný obraz industriální krajiny. V téže písni zpívá „líbí se mi elektrárny / ty dráty / jak visí“. I v následující naznačoval, jak podivně působí lidské výtvory z jiného světa nahrazující přírodu „lampy s dlouhými krky / jiné lampy / ve tvaru přesličky / jako kapradí.“ Kyšperský zpochybňuje výdobytky technologie, ještě horší však je, že masa pochybnosti nemá: „Ne / nejhorší je klimatizace / ale paní naproti to nevadí / ale paní naproti je klidná.
A v tomto odlidštěném, nebo spíše odpřírodněném prostředí se vytrácí přímá komunikace: „Hlasy z vedlejších kupé / kterým nerozumím / Mluví nějak mravenci? Mluví taky houby? / Ze světla do tmy tunelů / Dobrý den! ABCD. To nemůže být nikdo jiný než průvodčí!“ Jen vlakový personál přes všechny nabídky placených služeb ve světě mobilů udržuje tradici orální komunikace.
Vlakem není přístupné album a občas se na něm objevují limity použitých nástrojů, některé melodie jsou trochu banální a některé zvuky oposlouchané, což nebyl asi vždy záměr. Přece jen nejsou syntezátory hlavním Kyšperského nástrojem a nepronikal do jejich tajů tak dlouho jako Josef Ostřanský při práci na Ostrak Mode. Místy deska působí trochu jako retro, protože pro sebe objevoval už objevené.
To však neubírá mnoho na kvalitách alba, které v Kyšperského tvorbě představuje to, co Station To Station nebo Low v Bowieho diskografii – odklon od stávajícího pojetí a otevření se novému světu. To ale neznamená, že by se Kyšperský zřekl typických melodií (někdy jsou až moc podobné těm použitým u Květů), či překvapivých změn a zvratů, takže Vlakem je konzistentní a přitom pestré album hnané vpřed hybnými rytmy automatických bicích i basových smyček plné mrazivých až drásavých zvuků kontrastujících se sbory, které dávají desce další dimenzi. K vrcholům patří Míjíme uhlí postavené na telefonně zkresleném Kypšerského hlasu opakujícím mantru „komu by se nechtělo spát / když za něj pracuje stroj…“ nad plochou syntezátoru a ručním harmoniem, k němuž se přidá sbor zpívající „uhlí / míjíme“. Nechybějí ani typické poetické zkratky jako je „Ještě je / daleko / do Kolína / do Kamkolína“.
Vlakem je majstrštyk, i když tak na první poslech nepůsobí.

Polí5, 2016, stopáž neuvedena

Přidat komentář