Martin Geišberg & Daniel Špiner (Sandonoriko): V jabloňovom kraji

„Som nováčik v jabloňovom kraji. Práve v tejto chvíli rozkvitá v meandri učupený dom a ja v ňom s mojou rodinou…“ Jako by se Martin Geišberg ještě v samém začátku alba rozmýšlel, jestli bude zpívat, nebo recitovat. Přestože je jeho duo s pianistou (a občasným akordeonistou) Danielem Špinerem dvojice hudební, písničkářská, album V jabloňovom kraji stojí do značné míry na poezii nebo obecně na slovech. Ostatně Geišberg má dlouholeté zkušenosti s divadlem, a to nejen jako autor hudby, ale také jako dramaturg, autor a režisér. Z divadelního prostředí se také zná se Špinerem, který jinak doprovází například Katku Koščovou.
Třebaže duo, které si říká Sandonoriko, hraje de facto zhudebněné Geišbergovy básně, nerezignuje na hudební složku. Aranže nejsou komplikované a už vůbec ne experimentální, ale v rámci zvoleného žánru dokážou zaujmout. Dokládá to hned první píseň V jabloňovom kraji – Déja vu, v níž na sebe roli hlavního doprovodného nástroje střídavě berou piano a akustická kytara. Hned v následující svižné Padá a prefukuje se ke slovu dostane nejen akordeon, ale poprvé také hostující rytmika – Michal Šelep (kontrabas) a Michal Fedor (bicí). A i když je album jako celek spíše klidné a křehké, Martin Geišberg dokáže například zvukem varhan velmi dobře vyplnit prostor a vygradovat i zdánlivě unavenou píseň (Drienok).
Vnitřní napětí, které se skrývá pod povrchem na první poslech až příliš klidné a nenápadné hudby, je typické pro podstatnou část písní na albu. Skutečně rychlých kousků zde najdeme pomálu (vedle Padá a prefukuje je to například Divadelní, jistě osobně prožité vyznání samotné Thálii). Zatímco v těchto momentech Sandonoriko připomíná šramlové kapely typu Pláče kočka, na zbytku alba osciluje mezi šansonem a písničkářským folkem, což z projektu dělá docela univerzální záležitost. Vlastně si Geišbergovy písně dokážu představit na Portě i v Boskovicích.
Z kolegů ze stáje Slnko Records mají Geišberg a Špiner nejblíže k Nanymu Hudákovi, který také promlouvá spíše konvenčním hudebním jazykem a velký důraz klade na texty. Jenže zatímco Hudák se ve své tvorbě vydává přímo do hájemství fantasy, pro Geišberga byla prý hlavním inspiračním zdrojem jeho rodina a události, které sám zažil. Přesto, nebo možná právě proto, však jeho verše fungují i bez toho, že bychom se nutně museli pídit po okolnostech jejich vzniku. V jabloňovom kraji je album nenápadné, introvertní. Zve nás do prostředí divadla, pohádek a nakonec vlastně i do říše fantazie, s níž souvisí samotný název dua. Hudba zde není cílem ani hlavní hvězdou, ale klíčem, který dveře k fantazii otevírá. Cestou k ní jsou slova, jejich význam, ale ještě více krása samotného jazyka. „V rodinách spieva ryk. A dveře klapocú. Len aby nezamdleli mnohých, menia sa na rotu,“ jsou slova, která přímo volají po zhudebnění.

Slnko Records, 2017, 46:50

Přidat komentář