Tok není obyčejné album, na které se dají uplatnit běžná kritéria. Martin Janíček není hudebník v klasickém slova smyslu a ani to o sobě netvrdí, je výtvarník, který se věnuje vytváření znějících objektů, což dělá už od devadesátých let, kdy pracoval především s ohnutými překližkami, jejichž rohy spojily dráty, nebo napínal struny napříč místnostmi. V tvorbě znělých objektů nadále pokračoval a album Tok zachycuje zvuk jeho děl vzniklých mezi lety 2013 a 2015. Nahrávky z let 2015 a 2016 zaznamenaly, jak na ně Janíček hraje.
Objekty zachycené na albu jsou mnohem promyšlenější a složitější než rané a skutečně je už lze brát jako jednoduché nástroje. Obří Container umožňuje pracovat s různými výškami tónu a vytvářet tak kvazimelodické struktury, hlavně ale vytváří dlouhý dozvuk, který sice zvuk trochu rozmazává, ale vytváří tak základní drone. Resonator umožňuje pracovat s různými výškami tónu a vytvářet tak kvazimelodické struktury, i když ladění má daleko k tradičnímu. Bohatou škálu perkusivních kovových zvuků umožňuje doprovodit i skřípavými táhlými zvuky. K pestrosti přispívá, že místy objekt připomíná zvukem preparované piano hrané v basech. To ukazuje stěžejní stejnojmenná skladba, která zabírá celou druhou stranu desky. Ukazuje, že Janíček umí pracovat s tektonikou a se strukturou. Nahrávka působí jako zachycení běhu podivuhodného orloje. Tajemnost ještě zdůrazňuje dlouhý dozvuk samotného nástroje i občasný silnější úder jako rána osudu. Gradující napětí pak přichází v závěrečné rychlé rytmické části Giants.
První polovina desky představuje v kratších několikaminutových záznamech možnosti dalších objektů, které Janíček vytvořil. Stones Record stojí na zvuku zavěšených provrtaných kamenů i jejich vzájemném škrábání, což mnoho zvukových možností nedává, ale skladba desku velmi oživuje, protože se sound velmi liší od zbylých nahrávek. Berimbab je další z variant natažených strun, tentokrát mezi dvěma kusy bambusu sesazenými do vidlice. Zajímavější je kovové koto vytvořené z děrovaného plechu, ovšem skladba Koto Industrial je působivější především kvůli tomu, že Janíčka doprovází na elektrickou marimbu Federsel. Škoda, že Janíček nemá více hostů nebo nekombinuje hru na více objektů současně.
Obří kontejner ale nemusí sloužit jen jako perkusivní nástroj, jak ukazuje temná skladba Container, kde tísnivou atmosféru umocňují podivné skřípavé zvuky. Po připojení na elektřinu může posloužit i jako jistá alternativa harmonia, což ukazuje skladba Container Electric zařazená jako bonus na CD přiložené k LP desce. Táhlá skladba, v tomto případě lze už mluvit skutečně o svého druhu skladbě, trochu evokuje tvorbu La Monte Younga z poloviny šedesátých let. Ke skřípání a úderům se postupně přidává táhlý kolísavý až varhanní zvuk, doplněný chvíli i vyšším, který se různě chvěje. Vzhledem k charakteru a naléhavosti táhlého zvuku i skřípáním však nahrávky působí spíše znepokojivým znervózňujícím dojem než ambientně.
Závěrečný Sound Cloud pak ukazuje možnosti využití Janíčkových objektů. Samotné jsou trochu jednorozměrné, přece jen nejde o melodický nástroj. Ovšem jako doprovod jsou vynikající, skvěle navozují atmosféru, což ukazuje sedmiminutová improvizace z Wakushoppu, kde s ním hraje houslistka Bethany Lacktorin.
To, že nahrávka vyšla na LP, má jednu přednost – doplnil ji velkoformátový katalog, kde jsou všechny objekty vyfotografované, protože nejde jen o jejich zvuk, ale také podobu.
Meteorismo, 2017, 68:08