Mats Eilertsen: Rubicon

matsNorský festival Vossajazz, fungující od roku 1974, patří k těm mimořádně inspirujícím. Pravidelně totiž objednává nová díla a dává dohromady neokoukané muzikantské sestavy. Geniální sámská zpěvačka Mari Boine tu představila Leahkastin, poprvé zde zazněl Labyrinter Nilse Pettera Molvaera nebo Vossabrygg Terje Rypdala a další více než třicítka koncertních premiér. Na objednávku Vossajazzu vznikla také suita Rubicon a stejnojmenné septeto. V něm se kontrabasista a skladatel Mats Eilertsen, o rok mladší než samotný festival, potkává se smetánkou současného skandinávského jazzu, saxofonisty Trygve Seimem a Eirikem Hegdalem, kytaristou Tomasem T. Dahlem a finským bubeníkem Olavim Louhivuorim, a pro „rozšíření záběru“ s nizozemským pianistou Harmenem Fraanjem a americkým, v Norsku působícím vibrafonistou a také významným skladatelem Robem Waringem. Novost septeta ovšem neznamená navazování nových kontaktů, mnohdy se jedná o hudebníky, se kterými se Eilertsen potkává dlouhá léta. Např. Louhivuori a Dahl hráli na jeho předchozím titulu Radio Yonder (2009), s Fraanjem vystupoval kontrabasista v pianovém triu.
Sound i samotná kompozice výborně odpovídají stereotypním představám o skandinávském jazzu hraničícím se soudobou hudbou, což vůbec není výtka. Hledáte-li hudbu sofistikovaně klasicizující a šerosvitnou, zde je. Muzikanti si dopřejí prostor pro volnou improvizaci, třeba kapelníkův kontrabasový úvod skladby Balky, ale větší důraz kladou na prokomponovanost a zvukomalbu. Velmi působivá je relativně častá dvojhlasá souhra saxofonů, dodávající suitě jednotný ráz. Důležité pojítko představuje také impresionistické Fraanjeho piano. Momenty „umírněného“ vzruchu jsou záměrně vzácné, ale o to působivější, když na ně dojde. Slyš třeba decentní „překřikování“ saxofonů nad sférickým vibrafonem ve střední, improvizované části BlueBlue a elegantní převzetí tématu kytarou. Nahrávka naplňuje také stereotypy spojované s vydavatelstvím ECM. Jako kapelník si tu Mats Eilertsen svým jinak v pořadí čtvrtým albem odbývá debut, ale vlastně se pod křídly labelu dávno cítí jako doma. Vydával tu coby sideman Jacoba Younga nebo Torda Gustavsena. Rubicon zkrátka nezklame na první pohled a poslech vygenerovaná posluchačova očekávání. Že už podobný sound a rozvolněný, posmutněle meditativní tok muziky dávno není nezvyklý, natož novátorský? No a co? Jde o záležitost svrchovaně krásnou.

ECM, 2016, 54:25

Přidat komentář