MCH Band 1983

„Chtěl jsem, aby kromě Luboše Fidlera dál pokračovali Franta Skála a Pavel Richter. Jenže Pavel už dělal naplno Marno Union, tak odmítl. Po něm jsem neměl na jiného kytaristu náladu. Rozhodl jsem se proto, že kytaru budu obstarávat sám. Plnohodnotně jsem však kytaru schopen nahradit nebyl, takže jsem musel kvůli harmoniím sehnat ještě hráče na klávesy. Nábor dalších muzikantů kupodivu nebyl až tak velkým problémem. Kluci, které jsem oslovil, se nebáli. Ani ne za měsíc byla kapela kompletní a jakousi náhodou se mně povedlo dát dohromady jednu z nejlepších part, které jsem kdy měl. Bohužel jen na omezený čas. Znovu jsem se předem s nováčky domluvil, že spolu budeme hrát jen jednu sezónu. Nechtěl jsem, aby kluci, kteří nebyli v takovém průseru jako já, byli předčasně zařazeni do režimní,hitparády‘. Vzhledem k tomu, že všichni věděli, že hraní se mnou nemusí být bez problémů, dodnes si vážím toho, že mi ten jeden rok věnovali.“
(Mikoláš Chadima v připravovaném druhém dílu své knihy Alternativa)

MCH Band – Dědek, Wünsch, Chadima, Ostrov nad Ohří 1. 10. 1983
MCH Band – Dědek, Wünsch, Chadima, Ostrov nad Ohří 1. 10. 1983

„Novou sezónu jsem začal tak, že jsme dali do kupy novou zkušebnu. V domě naproti nádraží ve Strašnicích, kde Luboš Fidler bydlel, se nacházel volný nebytový prostor, jehož zapůjčení si domluvil. Stačilo ho jen uklidit a trochu odhlučnit. Od začátku roku jsem také psal novou muziku. Když jsem měl dostatek materiálu, začal jsem přemýšlet i o textech. Pročítal jsem klasiky, co kdyby? Přečetl jsem tehdy hodně básní. Některé byly velmi dobré, ale když jsem si je zkusil zazpívat, jaksi mi nelezly z huby. Na poslední chvíli jsem náhodou potkal Turňáka (Pavla Turnovského). Delší dobu jsme se neviděli, a tak jsem si mu hned posteskl:,Už mám hotovou muziku pro nové album, ale asi budu muset zase psát texty, i když se mně do toho vůbec nechce, protože mám dojem, že už jsem řekl vše, co bylo třeba. Hledám, hledám, ale nemůžu najít někoho, jehož texty bych dokázal zazpívat, aniž bych se cejtil blbě. Ach jo!‘,No tak já ti něco přinesu,‘ slíbil Pavel. Za pár dní mně donesl samizdatové vydání básní svého kolegy, nočního hlídače, s kterým dělal na Loretě. Tím kolegou byl Ivan Wernisch! Dle Jaroslava Seiferta největší žijící český básník. Přečetl jsem tu sbírku jedním dechem. Básně byly neuvěřitelně silné a měly náladu, která přesně vystihovala mé pocity.“
Chadima nebyl jediný pražský rocker, kterého Wernischovy básně oslovily. Ve stejné době byl ve stejné situaci Milan Hlavsa; po Brabencově emigraci hledal texty, které by mohl zhudebnit pro Plastic People. Když se v březnu 1983 vrátil Václav Havel z vězení, připravil Mejlovi výběr vhodných básní, včetně tvorby Ivana Wernische. Mezi nimi byly dva, Prasinec a Procházka kolem pivovaru, které zhudebnil i Mikoláš – dlužno dodat, že jeho verze vznikly o něco dřív než Hlavsovy. Plastici na alba Hovězí porážka a Půlnoční myš nahráli šest Wernischových textů. Hlavsa si později vybíral jiné autory, Chadima však básníkovi zůstal věrný a zhudebnil ještě mnoho jeho veršů.
Zvláště básně z Wernischovy sbírky Prasinec (1982) jsou mnohdy velmi drsné, což předurčilo hrozivou atmosféru nového programu, sarkasticky nazvaného Jsme zdrávi a daří se nám dobře. „I jali se poltiti / na kusy roztrhali / rozvěšovali střeva / olizovali mastné prsty / zbytek hodili psům / kvikají veřeje / modleme se.“ Pozoruhodné je, že upřímně věřící katolík Hlavsa při zhudebňování básně Prasinec vynechal poslední verš: prý aby „to nevypadalo, že Plastici jsou nějaká flanďácká kapela.“ Zato zavilý antiklerikál Chadima ve své verzi „modleme se“ klidně zpíval.
„Sezónu jsme odehráli v šestičlenné sestavě. Na basu Luboš Fidler, kterého po několika koncertech vystřídal Ivan Wünsch. Trombonem obohatil zvuk kapely Vláďa Dědek. Hrál například v první sestavě Big bandu Milana Svobody, později nahrával i s Plastiky. Na bicí Petr Kumandžas. Bubnoval tehdy opravdu parádně, podobným stylem jako můj i jeho tehdejší bubenický idol Chris Cutler. Musím říct, že po odslouženém roce jsem Petrova odchodu z kapely litoval asi nejvíc. A litoval jsem i později, že se na bicí vykašlal a vyměnil je za baskytaru. Dodnes o něm říkám, že to byl můj nejoblíbenější bubeník.,Smlouvu‘ prodloužil Franta Skála. Posledním přírůstkem byl Tomáš Volák na klávesy. Spolu s Karlem Habalem obstarával zpěv v první sestavě Garáže. Teď hrál na dětský dvouoktávový nástroj firmy Casio, ze kterého šly vyloudit hned čtyři (!) použitelné zvuky. Spolu s ruským Pille tyto dvě hračky pro děti úspěšně nahrazovaly na české amatérské scéně téměř nedostupný syntetizér ještě několik let. Důvody mého rozhodnutí hrát na kytaru už jsem nakousl. Hraním na kytaru jsem už nemyslel bušení do preparované Starky. Chtěl jsem na ní hrát doopravdy. A když už, tak už! Rozhodl jsem se, že chci hrát na Fendera a na kvalitní značkovou aparaturu.“

MCH Band – Chadima, Ostrov nad Ohří 1. 10. 1983
MCH Band – Chadima, Ostrov nad Ohří 1. 10. 1983

Chadimovi se podařilo sehnat zřizovatele, vesnickou organizaci SSM ve Strančicích (okres Praha-východ). Tamní svazáci byli spřízněnými dušemi a chtěli pomoci; v zájmu konspirace Chadimovo jméno na zřizovatelské smlouvě vůbec nefigurovalo. Pořad Jsme zdrávi a daří se nám dobře poprvé odezněl 17. května v sále Domovina Závodního klubu Tesla Holešovice. Na žádosti „o povolení uspořádati veřejnou hudební produkci“, kterou na Obvodní národní výbor Praha 7 podával pořadatel (tedy Český svaz ochránců přírody), je v rubrice „Jakého druhu hudby bude použito (jde-li o hudební soubor, jeho označení a jméno vedoucího)“ uvedeno „Buďte zdrávi, máme se dobře, ved. L. Fidler, zřizuje VO SSM Strančice“. „Kapacita místa pořádání, tj. nejvyšší počet osob, jež pojme“ byla 450 sedadel, „ceny vstupného podle druhů“ 15,– resp. 5,– Kčs. Koncert byl vyprodán a měl velký úspěch. Chadima vzpomíná: „Jediným stínem bylo pruzení organizátorů koncertu přepadovou kontrolou z Obvodního národního výboru. Pár dní po koncertě, jak se dalo čekat, dostal Luboš předvolání na Barťák. Vyčítali mu především moji účast. Jestli esťáky přesvědčil vysvětlením, že s kapelou vystoupilo hostů víc a že mě na pódiu vůbec nezaregistroval, nebylo jisté. O další, byť stále ještě papírově,legální‘ koncert v Praze jsme se po tomto varování už raději nepokoušeli. Proč riskovat?“
Do svazku, který na Chadimu vedla StB, se koncert promítl tímto záznamem z 18. května 1983 (vypracoval podporučík Štěpánek): „Dne 5. května 1983 byl získán důvěrnou cestou poznatek ke konání koncertu v ZK Tesla Holešovice, sál Domovina. Bylo zjištěno, že v tomto klubu se bude konat dne 17. května 1983 koncert a to skupiny ‚Jsme zdrávi, máme se dobře‘. Jako skladatel a člen skupiny je Chadima Mikoláš. Proto bylo provedeno opatření na ONV Praha 7 odbor školství a kultury a byla požádána inspektorka o provedení inspekce na koncertu. Záznam o průběhu inspekce na koncertu přiložen. Dnešního dne bylo provedeno jednání na uvedeném odboru a bylo dohodnuto, že další koncert nebude této skupině na Praze 7 povolen. Dále bylo zjištěno, že uvedená skupina pořádá také koncerty v ZK Tesla Strašnice.“
Zápis o provedené inspekci ze 17. 5. 1983 provedla Hana Kopecká, inspektorka kultury Obvodního národního výboru Praha 7: „Na obhlídce byly zjištěny tyto závady: 1) Návštěvníci, mladí lidé asi do 30 let, vesměs nevhodně na koncert do společenské místnosti oblečeni. Krátké džíny, sandály, někdo i bez obuvi. 2) Přes zákaz návštěvníci kouřili v sále, nosili do sálu občerstvení. Po ukončení pořadu po sobě půllitry a skleničky neuklidili, podlaha byla politá, dále znečištěná nedopalky a papíry. 3) Návštěvníků se dostalo na představení o 1/3 víc, než bylo vstupenek. Dokonce okny a okny pak také sál opustili. 4) Návštěvníci neví, že se na koncertě slušně sedí na židlích, stoly že nejsou od toho, aby se na nich při koncertě leželo, sedělo a aby byly (nečitelné). Jeden stůl dokonce musí být pořadatelům účtován k úhradě. 5) Program neprobíhal dle povolovacího řízení. Pořadatelem byl v jedné části zkrácen, nebyli dle scénáře představeni hudebníci ani zpěváci, seznam členů souboru byl neúplný, nebyl zde uveden Mikoláš Chadima, který hrál na kytaru a zpíval. 6) Texty písní nevhodné a namnoze hloupé, dvě přidány navíc oproti povolovacímu řízení – Jed č. 5, Bič boží. 7) Ing. arch. Plicka, který pořad zajišťoval, neznal jméno zpěváka, ani další členy souboru, údajně pouze s. Voláka, dřívějšího spolužáka. 8) Okna sálu byla při hudební produkci návštěvníky otevírána – v povolení je toto výslovně zakázáno – rušení nájemníků. 9) Protože i na minulém koncertě pořádaném výše uvedeným pořadatelem došlo k podobným nepříjemnostem a s. ing. Plicka se nevhodným způsobem choval k vedoucí ZK Tesla, nebudou další akce OŠK ONV 7 povolovány.“

MCH Band – Petr Kumandžas, Ostrov nad Ohří 1. 10. 1983
MCH Band – Petr Kumandžas, Ostrov nad Ohří 1. 10. 1983

Pozoruhodné je tvrzení kulturní inspektorky, že soubor hrál píseň Bič boží. Zřejmě chtěla uvést nějakou konkrétní „závadovou“ píseň a žádnou jinou než tu ze seriálu o majoru Zemanovi neznala. Skupina přesto pokračovala, mimo Prahu se ještě dalo pár vystoupení domluvit. Druhý koncert byl 17. června v závodní jídelně n. p. Moravia v Hlubočkách u Olomouce, 25. června se konal dvojkoncert v Brně. V červenci 1983 MCH Band repertoár podomácku nahrál, podobně jako o deset měsíců dříve program Krokodlak: u Pavla Richtera, který bydlel u rodičů své tehdejší ženy v Hloubětíně a ve sklepě měl zkušebnu. Zvuk byl dobrý, ale Chadima tentokrát nebyl moc spokojený s provedením, a tak záznam ani nepustil do samizdatové distribuce; na CD vyšel až roku 2007, jako součást šestialbového kompletu MCH Band 1982–1989.
Po prázdninové pauze soubor vystoupil až 1. října 1983 na přehlídce rockových skupin v Ostrově nad Ohří. „Zahráli jsme tam hodně dobře, byť v té době už byl Luboš na odchodu z kapely,“ napsal Chadima. „Vlastně ani pořádně nevím proč. Že by proto, že začal spolu s Pavlem Richterem jezdit i s Oldou Janotou, a tak neměl čas? Fakt nevím. Spolupráce každopádně skončila bez hořkosti a velkejch problémů. Na jeho místo už byl intenzivně připravován Ivan Wünsch. Vypůjčili jsme si ho od Jasný páky, jejíž činnost umrtvila Trojanova hitparáda. O tom, že jsme se s Lubošem rozešli bez hořkosti, snad svědčí, že nám coby vedoucí souboru podepsal ‚papíry‘ do zásoby a za čtrnáct dní si s náma zahrál písničky, které se Ivan ještě nestačil naučit.“
Luboš Fidler na to dnes vzpomíná: „Moje angažmá u Mikoláše Chadimy mělo dvě fáze. Nejdřív se hrál Krokodlak, to mi připadalo dobré, včetně procesu vznikání. Ta chadimovština je sice do jisté míry nesnesitelná, ale má i něco do sebe. Skladby mi připadaly zajímavé a hrálo se na docela dobrých místech. Nácvik druhého programu byl jiný. Vedle výborných lidí jako Skála, Dědek nebo Kumandžas byl v kapele i jeden brzdič a pořád dokola se nacvičovalo něco, co se mu nedařilo zahrát. Spolu s radostí z hraní hudby zmizel pro mne i smysl se toho zúčastňovat.“ Pro MCH Band to samozřejmě byla komplikace: Fidler byl totiž nejen schopný baskytarista, ale papírově také vedoucí skupiny. MCH Bandu přitom zbýval už jen měsíc koncertování v této sestavě – Luboš vlastně odešel z rozjetého vlaku těsně před dojezdem do cíle. „Ale to já jsem nevěděl, že ten cíl přijde tak brzo. Prostě mě nebavily ty zbytečné hodiny ve zkušebně. Proti Chadimovým skladbám jsem nic neměl, výslechy by mě taky neodrazovaly. Mám pocit, že si mě StB stejně pozvala jen na jeden pohovor. Ne že by to byli hodní chlapci, ale zuby mi nikdo nevyrazil. Nejspíš jsem se ukázal v pravém světle, tedy jako zcela neschopný rozvraceč socialistické společnosti. Ani nevím, jestli ti estébáci byli tak blbí, že věřili, že to opravdu je moje skupina.“ MCH Band tedy dále hrál s novým baskytaristou (byť „úředně“ zůstával Fidler i nadále vedoucím souboru). Ivan Wünsch na to vzpomínal v rozhovoru Další roky (nejen) s Hudbou Praha, který vedl sám se sebou pro Rock & Pop (7–8/1998; všech pět dílů rekapitulačního autointerview pak bylo přetištěno v knize Bav se s volem o sobotě, 2009): „Mikoláš Chadima se tenkrát nějak nepohodl s basistou Lubošem Fidlerem, což u něj ostatně není nic neobvyklýho, a zavolal mi – známe se léta, protože jsme oba Leteňáci. Ačkoli jsem věděl, že Luboš byl šikovnější basista než já, šel jsem do toho. Nacvičil jsem s

MCH Band – Volák, Fidler, Dědek, Chadima, Skála, Kumandžas, Domovina 17. 5. 1983
MCH Band – Volák, Fidler, Dědek, Chadima, Skála, Kumandžas, Domovina 17. 5. 1983

kapelou program Jsme zdrávi a daří se nám dobře a několikrát jsme ho odehráli. Tehdejší MCH Band byla docela zajímavá parta; kromě lidí, který jsem už jmenoval, tam byl třeba dneska úspěšný výtvarník Franta Skála, pak těžce introvertní a asketický člověk jménem Vláďa Dědek, který hrál na trombon (toho jsem znal ještě ze svých antikvariátních dob) nebo Petr Kumandžas, pozdější bubeník Babaletu a Půlnoci, dneska basista a frontman kapely Jolly Joker & PBU. Když se tahle sestava (plánovaně a naprosto v dobrým) rozešla, přišel zanedlouho Bond do Hudby Praha.“ Zbývajících vystoupení bylo ještě pět: 15. října na festivalu v Novém Bydžově, 3. listopadu v Lysolajích u Prahy, 25. listopadu v Brně, 26. listopadu v Olomouci a 15. prosince v pražském klubu 011 na Strahově. Koncerty se vesměs konaly pod krycími názvy, tohoto pravidla se Chadima držel ještě několik dalších let. „Název MCH Band byl uložen k ledu, každý koncert jsme hráli pod jiným jménem. Abychom se nemuseli každou chvíli trápit jeho vymýšlením, začal jsem používat titulky z Rudého práva. Na plakátech z té doby je MCH Band schován pod názvy,Na pomoc lektorům‘,V dobré partě se nikdo nevymlouvá‘,Přijďte včas, budete překvapeni‘,Jsme ve finále, ale…‘,Jásat by bylo předčasné‘,Odpovědi zatím neuspokojují‘,Fakta mluví za sebe‘ a tak podobně.“ Asi by se už těžko dohledávalo, jak přesně byl který koncert plakátován. Na tom devátém (a posledním) v sezóně 1983 každopádně žádný bizarní název nefiguroval. V menze Strahovských kolejí ČVUT byl vyvěšen celkem nenápadný papír, že bude hrát „Skupina Ivana Wünsche“. Na Strahově hrála tato sestava naposled. „Spoluhráči se rozprchli do dalších kapel a na mě s Lubošem zbyl úkol uzavřít sezónu,úředně‘,“ vzpomínal Mikoláš. „Přišel čas, abychom sehnali kluky ze Strančic a předali jim kopie potvrzených,Smluv o vystupování‘. Vzhledem k tomu, že jsme s nimi od oné,razítkovací‘ schůzky nemluvili a lístek s jejich adresou jsem ztratil, nebylo zrovna jednoduché je najít. Získat adresu na jednoho ze strančických vlasáčů se nám povedlo až po delším úsilí. Domluvili jsme si schůzku a to, co na ní řekl, nám vyrazilo dech. Dozvěděli jsme se, že on ani jeho kolegové už dávno svazáky nejsou. Jakýsi nadřízený orgán svazácký je totiž prokouknul a registraci jejich základní organizace zrušil jen pár dní poté, co nám orazítkovali papíry. To bylo překvapení! Jediným,legálním‘ koncertem pod strančickým zřizovatelem tedy byla pražská premiéra! Do Vánoc jsem si projel všechny nahrávky koncertů, abych připravil materiál pro nové album. Nejlépe hrály záznamy z Domoviny a Olomouce. Vyčistil jsem je, sestříhal a pustil mezi lidi druhé album MCH Bandu. Nebylo nijak těžké se rozhodnout, že album vydáme v živé verzi. Apokalyptičnost koncertních provedení se nám do studiového záznamu nepodařilo dostat. Tak jsme ho odložili stranou. Live album Jsme zdrávi a daří se nám dobře pokládám dodnes za jeden z nejlepších počinů MCH Bandu.“

Diskografie:
MCH Band: Jsme zdrávi a daří se nám dobře
MCH Band: Feeling Fine in 1984Well
(obě CD jsou součástí šestialbového kompletu MCH Band 1982–1989, vydal Black Point v roce 2007)

Přidat komentář