MCH Trio Svět se rozpadá

Guerilla, 2022, 62:00

Na druhé album Chadimova MCH Tria jsme si počkali deset let. Za patnáct let je to teprve třetí Chadimova deska, čekání se ovšem vyplatilo. Již na albu MCH Bandu Nech světlo dohořet, Kateřino (2007) bylo jasné, že Chadima upouští od svého předešlého stylu, do něhož se přeci jen začínala vkrádat jistá macha. Ubyly filmové plochy, dlouhé nabalování a připravování finále, Chadima jako by se vydával na nejistou půdu, autorsky riskoval. Vyplatilo se.

V roce 2012 vydal Chadima, a to s MCH Triem, album 100 minimalistických básní, jež jako kdyby od předcházející desky dělily snad světelné roky. Posun v přístupu k melodice, aranžím byl nepřeslechnutelný, zkrátka, z nového větru se stal spíše vichr, přitom jednotlivé nahrávky nijak neútočí. Přesněji, ne prvoplánově.

Novinka jde opět dál, na první poslech je slyšitelný posun i ve zvuku – aby ne, točila se u Ondřeje Ježka, který je poprvé na Chadimových albech uveden i jako producent, do té doby tuto důležitou funkci zastával nejspíše sám kapelník. Jiný hlas, a hlavně uši, však rozhodně prospěl. Nechce se totiž věřit, že by Ježek nepřišel s nějakým, vlastním produkčním nápadem. Až na jednu skladbu, Papírový aPsolutno, již napsali Mejla Hlavsa s Pavlem Zajíčkem a již MCH Band hrával ještě za komoušů, je autorem ostatních deseti skladeb Chadima s Triem, texty jsou tradičně Wernischovy.

Již úvodní, dvacetivteřinové rodičovsky naštvané a zcela autentické à capella Á, tak mladej se uráčil… (jestlipak by takhle řval i na dceru?), potvrzuje zmíněné vykročení. Následné Rakve jdou, stejně jako Cvičný let, ale platí to pro celé album, charakterizují nápadité aranže, nástroji prolínají všemožné, nehezké předtočené zvuky. A také wernischovská melancholie. Krásná. 

MCH Trio (pravda, na debutu kvinteto, tentokráte kvarteto, ovšem šest hostů) přišlo s albem hledícím dopředu, a Mikoláš si jím dal hezký dárek k sedmdesátinám. A teď už jen zhudebněného Majakovského, že!

 

Přidat komentář