McPHEE / EDWARDS / KUGEL: A Night In Alchemia

Not Two Records, 2019 , 47:19

Americký saxofonista a trumpetista Joe McPhee, který loni v listopadu oslavil osmdesátku, se u nás osobně představil o dva roky dříve v pardubickém Divadle 29 coby host DKV Tria. V té době mělo za sebou prvních pár koncertů i jeho trio s britským kontrabasistou Johnem Edwardsem (ten za svou kariéru hrál opravdu s kdekým včetně Evana Parkera, Johna Butchera, Stevea Beresforda či The Remote Viewers) a německým bubeníkem Klausem Kugelem, jehož jsme u nás mohli vidět loni na prvních společných koncertech se saxofonistou Pavlem Hrubým v Praze na Freejazzovém festivalu a v Hradci Králové na JGTT.

Diskografii této trojice tvoří zatím dva koncertní tituly. Ten první se jmenuje Journey To Parazzar a obsahuje záznam teprve druhého koncertu tria v září 2017 v Záporožném na Ukrajině. Kritika ho přirovnala k vulkánu chrlícímu lávu. Podobnou energii má bezesporu i aktuální album nahrané v pověstném krakovském klubu. Vše začíná tajemných duněním basy, do něhož občas něco cinkne a teprve ve třetí minutě se do toho velne naléhavý saxofon. McPhee je vůbec úsporný hráč, který umí vystihnout ten správný moment, kdy vstoupit do děje, a naopak kdy ustoupit do pozadí. Po úvodní cool free atmosféře nastává v druhém čísle pěkná drsoňsky rozkotaná divočina Just To Wait, kde se všichni patřičně vyřádí, ale i tady McPhee dodržuje určitý nadhled. Následující třiadvacetiminutový kus At The Waters Edge začíná jakoby elementárními prvky, z nichž se teprve později skládá celý obraz, McPhee tu davisovsky štěkne trubkou, Kugel exceluje v bouřlivém sólu, drásavá řezavá basa se vám zaryje až do morku kostí, aby jinde vytvářela hladivé melodické ornamenty. Chvílemi je to až psychedelický bigbít, jindy se z toho vyloupne jakoby archaizující a přesto svěží free jazz, každopádně to má však neustále silný náboj. A to i v případě závěrečné vyklidňovačky s přízračným názvem To Watch A Mist Rise.

Přidat komentář