I přes hodně ujetý obal se nenechte odradit. Sice jsem taky znejistěl, ale naštěstí už dlouho znám skvělou chilskou experimentální legendu moderního elektrického zappistického (nejen) jazzu Fulano, z jejíž líhně vyšel skladatel, multisaxofonista a hráč na dechy všelikých zvukových rozsahů i barev Cristián Crisosto. Ten měl už zkraje 80. let krátce fungující prototyp Media Banda, se kterým zkoumal fúzi rocku, funku, jazzu, improvizace a vlivů Rock in Opposition. Když kapelu po roce 2000 naplno obnovil, upravil název na svižnější jednoslovné MediaBanda. V novém projektu otevřel dveře celé komunitě mladých, stylovými úzy nepředpojatých hudebních výtečníků a hned první deska Entre la Inseguridad y el Ego (2004) byla jasnou deklarací principů: antihegemonický eklekticismus s řadou vlivů, z nichž ovšem žádný nepřevažuje nad ostatními. Na čtyřech dalších albech včetně letošního Maquinarias (Stroje) se stále větší energií prozkoumávají mnoho prvků různých stylů a subžánrů. Fusion, latina, funk, punk jazz, rapcore, avantprog, atonální soudobá hudba, volná improvizace, soul i pop.
Maquinarias stojí na zásadních skladbách kapely Fulano coby velká pocta jejímu tragicky zesnulému skladateli a pianistovi Jaimemu Vivancovi, zároveň je brilantním vyvrcholením projektu MediaBanda Plays Fulano započatého v roce 2019. Nutno podotknout, že kompozice jsou v pumpované energii i aranžích se širokou nástrojovou škálou k nepoznání. Do výše zmíněných stylových typů tenhle rockový mikroorchestr s mohutnou dechovou sekcí implementuje unikátní způsob vytvrzení muziky. Vedle ultrahustých a ženským vokálem Florencie Novoa rapově křičených, deklamačně frázovaných míst jak od RATM pojí s naprostou svobodou, nadhledem a přirozeností improjazzové pasáže slyšené druhdy od Flory Purim s Return to Forever. MediaBanda ve španělštině znamená poloviční kapela, nicméně v chilské španělštině se výraz media používá jako velký, obrovský či úžasný. To je přesnější.