Mejdan s AnalogueTrash

Po návštěvě v navoněné jazzové baště Blue Note je čas se podívat znovu více na okraj. Tentokrát se vypravíme na Britské ostrovy, kde se z původně tanečního večírku vyklubal činorodý label, který už dávno překročil lokální hranice. Deset let AnalogueTrash, které deset let funguje v těžkých vydavatelských časech, probereme s jedním z šéfů labelu Markem Buckleym.

 

AnalogueTrash vznikl před deseti roky jako taneční večírek zaměřený na nezávislou elektronickou hudbu. Co se stalo, že jste také vedle pořádání začali vydávat hudbu?
Během prvních let se kolem naší klubové noci semknula malá komunita umělců, která se vedle toho stala i poměrně výraznou součástí naší sociální bubliny. Tahle skutečnost nás dotlačila k úvahám, jak bychom jejich dobré muzice mohli pomoci. Jednalo se totiž o muzikanty bez zkušenosti, natož smlouvy s vydavatelem. Nakonec jsme zjistili, že když se do toho nepustíme my, tak nikdo. Vyhrnuli jsme si tedy rukávy a šli do toho.

 

Jak je pro AnalogueTrash důležité, že pocházíte z Manchesteru?
Abych
byl upřímný, mnohem víc, než jsme si kdy mysleli! Jakmile totiž kapely, promotéři nebo fanoušci obecně slyší, že jste z Manchesteru, uvidíte záblesk v jejich očích. Umožňuje nám to jednodušeji navazovat kontakt s dalšími subjekty. Manchester toho pro nás dělá opravdu hodně.

Zaměřuje se AnalogueTrash nějakým způsobem? Ať už geograficky, hudebně nebo personálně?
Na začátku jsme mlhavě plánovali vydávat hudbu, která by odrážela to, co se hrálo na našich klubových nocích – nemainstreamovou elektroniku, možná více tanečně orientovanou. Jinak jsme žádné další vize neměli. První alba tomu odpovídala. Vydali jsme futurepopové, synthpopové a postpunkové desky, ale od té doby jsme s přibývajícími deskami dostali i do dalších žánrů. Například progresivní rock, punk nebo temnou elektroniku. A co se týče regionality, zpočátku tu byl záměr vydávat hudbu místním umělcům, ale toto pravidlo nás brzy začalo omezovat.

Kdo pracuje pro AnalogueTrash?
V současné době jsme já a Adrian Brian Thompson hlavními hybateli labelu. Náš přítel Mark Lawrence se stará o sociální sítě labelu, což je skvělé, protože pokud to má stát za to, práce na internetu sebere opravdu hodně času. Adrian si tyká s technickou stránkou vydavatelství a já se zabývám tou finanční. V průběhu let se naše role mírně měnily v závislosti na našich osobních závazcích.

Label se stará v současné době o více než dvacet projektů a kapel. Co je pro vás nejdůležitější, když přemýšlíte o tom, zda novou kapelu přibrat do AnalogueTrash rodiny?
Musí nám konvenovat nabízená muzika a musíme si lidsky
sednout se samotnými umělci. Prodejní stránka je na začátku podružná, i když samozřejmě nechceme na vydání desky prodělávat. Nakupování hudby je stejně pomalu umírající koncept, takže se téměř vždy musíte poohlížet po příjmech z jiných směrů než jen přímo od fanoušků. Děláme vše proto, abychom všichni, kapely i my, mohli pokračovat v činnosti.

Mohl bys specifikovat ty jiné zdroje příjmů v případě AnalogueTrash?
Licenční poplatky, licencování skladeb třetím stranám, příjem z hraní písniček v rozhlase nebo v televizi. Nejsou to závratné částky, ale jak se říká „halíře dělají talíře“.

Jak se liší současné cíle labelu od té doby, co jste začali vydávat hudbu?
Stále nás spojuje snaha vydávat dobrou hudbu, které
se z jakýchkoliv důvodů nikdo jiný před námi neujal. V jednu chvíli se vše okolo labelu rozeběhlo takovým způsobem, že to vypadalo, že by bylo možné se vydáváním hudby labelu AnalogueTrash živit a neříkám, že v budoucnu taková situace zase nenastane. Když jsme o ní tehdy uvažovali, nakonec jsme ji zavrhli.

Dosud jste vydali více než 70 singlů, EPček a dlouhohrajících desek. Jak těžké je vést malý nezávislý label jako AnalogueTrash?
Nejtěžší ze všeho je taková ta hrubá každodenní práce okolo vydavatelství – zpracování hromady podkladů nebo stovky emailů mimo vaši hlavní pracovní náplň. Já se jim věnuji většinou v noci. Důležité je také udržet finance ve vyrovnaném stavu. Vést i takto malý label je poměrně drahá záležitost a podobných šílenců, připravených investovat čas nebo peníze do nové hudby, jako jsme my, v současné době moc není. Je to skutečně obor pro totální nadšence.

Některá alba jste vydali pouze v digitální podobě, některá také na kazetě nebo na CD. Podle čeho se rozhodujete, v jakém formátu tu kterou kolekci písniček vydáte?
Neexistuje žádné
pevně stanovené pravidlo – jako, že bychom vše odvíjeli od předchozích prodejů. Bereme v úvahu žánr konkrétní kapely, protože různí fanoušci konzumují hudbu různými způsoby – stahují muziku, streamují, někteří stále přísahají na fyzické nosiče. I druh fyzického nosiče se snažíme přizpůsobit typu fanoušků té které kapely. Takže když je vymyšlený smysluplný, graficky vyvedený koncept, klidně jdeme i do výroby speciálního USB nosiče. Fyzický nosič i jakýkoliv propagační předmět musí být vizuálně atraktivní, musí to být zážitek něco takového vlastnit.

Jste v kontaktu s podobnými labely?
Kupodivu moc ne. Existujeme v naší malé bublině, která nevznikla úmyslně, ale i v tomto digitálním věku je často obtížné navázat s někým smysluplný kontakt. Mám za to, že i jiné malé labely na tom budou úplně stejně jako my. Ale zas v tak úplné izolaci nežijeme. Spolupracujeme například s Happy Robots Records nebo Valentine Records.

 

Jak jsou pro label jako AnalogueTrash důležitá sociální média?
Reklama v digi
tálním věku je opravdu tvrdá a poměrně drahá; spousta uživatelů používá různé prostředky na blokování reklam. Lidé jsou také mediálně zdatnější. Takže ve výsledku potřebujete aktivně působit na Facebooku, Instagramu a Twitteru, abyste se mohli spojit s co největším počtem fanoušků. Musíte být aktivní, viditelní, komunikovat se svým publikem. Pokud práci odvádíte dobře, přinese vám silnou, přímou zpětnou vazbu.

Jaké jsou nejdůležitější desky katalogu AnalogueTrash?
Pro nás jsou všechny releasy opravdu
důležité. Řekl bych však, že první vydání elektronického dua z Glasowa Advance a zaháčkování punkově elektronických Factory Acts nám pomohly rozjet fungování vydavatelství, díky skvěle přijatým debutům. Díky nim jsme se utvrdili v tom, že nápad rozjet vydavatelství dává smysl. V poslední době podobě zafungovaly kolekce amerického tria PreCog, kteří se opravdu dlouho snažili prorazit a my jim dali šanci, kterou oni beze zbytku využili. Ale my vydáváme pouze hudbu, které stoprocentně věříme. Po umělecké i hudební stránce. Proto bych nerad nějakou desku vyvyšoval nad druhou.

 

Připravujete něco k 10. výročí AnalogueTrash?
Spáchali jsme v květnu v Manchesteru obrovskou párty, která se moc povedla. Nesmíme se ale moc uchlácholit, musíme být stále ve střehu a myslet na budoucnost.

A jaké jsou tedy plány AnalogueTrash do budoucnosti?
Hromada věcí! Více koncertů, nové desky, hlavou se nám honí šílené nápady na turné a další klubové večery. Ale jsme opatrní. Další velká věc přijde v listopadu, a to další ročník dvoudenního Foundations festivalu. Každý den přichází nové impulsy a plány se podle nich mění.

Přidat komentář