Zatímco v Česku byla polarita hudebního průmyslu mezi nezávislými labely a „major“ teritoriem nastavena v podstatě hned po revoluci, Slovensko na svou výraznou nezávislou opozici čekalo víc jak dekádu. Deadred Records vneslo do zatuchlých vod slovenské scény čerstvý vítr DIY filozofie, který si drží až do dnešních dnů. V předvečer oslav dvaceti let fungování vydavatelství jsme místo bratrské oslavy sedli k počítači, otevřeli si láhev borovičky a virtuálním způsobem si popovídali o dvou dekádách fungování vydavatelství s jejich šéfem Martinem Turzíkem.
Na začátku vydavatelství bylo klasické vyřešení neexistence labelu pro vlastní kapelu Nylon Union. Kdy jsi začal uvažovat o tom, že by Deadred bylo víc než jen (provizorním) řešením pro vlastní nahrávky?
Tak ono to bylo na začátku celé ještě trochu jinak. Nápad založit vydavatelství jsme dostali spolu s Martinem Kocnárem, se kterým jsem hrál kdysi v kapele Champ. Byly např. plány vydat nahrávku kapely Subʼnʼbus, ve které Martin působil, dokonce jsme na některém z prvních ročníků festivalu Pohoda rozdávali promo letáky i s naznačeným edičním plánem. Ten se nakonec nekonal. Když jsme ale s Richardem Imrichem nahráli jako Nylon Union EP Oxeyed, uvědomili jsme si, že nám ho nemá kdo vydat. Možnost vydat si nosič pod vlastní značkou se nabízela jaksi automaticky a ani jsme nad tím dlouho nepřemýšleli. Měli jsme hotový master, název labelu, logo a nějaké peníze, tak jsme to vydali a za pochodu jsme se učili. Je třeba si uvědomit, že to bylo v podstatě v rané době internetu bez sociálních médií, měli jsme velmi omezené zdroje a celé jsme to pojali v takovém DIY duchu. Například obaly na to první třípalcové CD jsme měli sice profesionálně vytištěné, ale jelikož byly dost atypické, skládali a lepili jsme si je sami po večerech doma. Vydání EP mělo celkem dobrý ohlas, našim přátelům ze spřízněné agentury Tamizdat se to myslím podařilo dostat i k Johnu Peelovi. Když nás ale později oslovil Peter Šulej z časopisu Vlna ohledně výběrového CD jako jeho přílohy, napadlo nás, že by ten label mohl v nějaké formě pokračovat i v budoucnu.
Existovalo před Deadred Records na Slovensku nějaké relevantní, nezávislé vydavatelství?
V Bratislavě existoval krátce label Zoon Records, tam vyšly svého času skutečné skvosty slovenské indie hudby. V době, kdy jsme nahráli Oxeyed už ale dlouho dobu nefungovalo.
O vydavatelství se začalo více mluvit v souvislosti s kompilací Re(d)mixes. Jak těžké bylo naplnit stopáž kompilace relevantními projekty? Zvenku se zdálo, že žádný nový underground na Slovensku neexistuje.
Deadred je do velké míry komunitní projekt, zcela přirozeně se od začátku orientoval na tvorbu našich kamarádů, jejich kamarádů a dalších spřízněných muzikantů. V době Re(d)mixes už jich bylo aktivních poměrně dost a chtěli jsme je představit trochu netradičně tak, že si navzájem zremixovali své skladby. Takže problém s naplněním stopáže nebyl vůbec žádný, spíše naopak – některá jména jsou na albu vícekrát, bylo nám líto některé remixy na kompilaci nedat a ve finále jsme na nosič nacpali myslím třináct tracků.
Vím, že jsi profesí designér, takže hádám, že „krevní“ sáček kompilace Re(d)mixes byl asi tvůj nápad. Nebo se mýlím?
Ano, tento nápad byl z mé hlavy, jeho produkci jsem řešil osobně a dost jsem si při tom „užil“, protože se jednalo o poměrně náročný projekt. Tekutinu nám speciálně namíchal jistý pan Kubala v laboratoři Slovenské Akademie věd v Bratislavě, někde ve středu Slovenska jsem našel malou firmu, co ten obal byla ochotna zkompletovat a naplnit, disky se lisovaly v Čechách …
Nepřinesl takto exkluzivní obal nepříjemnosti? Třeba, že tekutina z obalu vytékala apod.?
To se samozřejmě stalo a těch případů bylo víc. Na jedné straně mě to trochu mrzelo, byla to daň za nezkušenost s vývojem takového produktu v dost krátkém čase a za celkovou náročnost celého konceptu. Na druhé straně jsme kompilací na sebe celkem výrazně upozornili, dá se s nadsázkou říci, že v některých případech jsme zanechali opravdu nesmazatelnou stopu. Jinak ten obal se dokonce dostal v roce 2012 na tematickou výstavu s názvem Krev ve Slovenské národní galerii.
Proč dění okolo Deadred po nadějném rozjezdu mezi lety 2004 až 2008 utichlo?
Důvody byly vcelku pragmatické, od začátku působení jsme label brali jako volnočasovou aktivitu a věnovali jsme se primárně svým původním profesím. Richard je lékař, vědec a někdy v té době odešel působit v rámci vědecké praxe do USA, já byl zase značně zaneprázdněný jako designér v rámci své živnosti. Místy to byl v mém případě i boj o přežití. V roce 2006 jsem se navíc přestěhoval z Bratislavy domů do Trenčína a chvíli trvalo, než se vše nějak usadilo.
