I v době virové pandemie je důvod slavit. Třeba sedmdesáté narozeniny labelu Elektra Records, který se z původně folkového vydavatelství rozvinul v jedno z nejdůležitějších součástí Warner Music impéria. A za vším, jako v mnoha našich příbězích, hledejme mimořádně schopnou, hudbě oddanou a navíc vizionářskou osobu. U Elektra Records konkrétně Jaca Holzmana, který je i po sedmdesáti letech aktivním hráčem nejen na hudebním poli. Nasaďme roušky a pojďme na to!
Přesuneme se do roku 1950. Komunistické Československo žilo kolektivizací a politickými procesy, Spojené státy se naopak ve stejné době věnovaly honu na komunisty. Tažení proti levicovým sympatizantům významně zasáhlo i hudební branži. Jac Holzman v knize Cowboys and Indies: The Epic History of the Record Industry před pěti lety vzpomínal, že mu mccarthismus přihrál do cesty na černé listině tzv. Rudé paniky (ta obsahovala seznam více než dvou set umělců podezřelých z „komunistických sklonů“) zaneseného, významného afroamerického písničkáře a aktivistu Joshe Whitea. Holzman nedbal zákazu propagace takových umělců ve sdělovacích prostředcích (ve stejné situaci byli i Woody Guthrie nebo Pete Seeger and the Weavers) a vydal Joshovi několik úspěšných desek.
Celý příběh Elektra Records ale nezačal tak úspěšně. Koncem roku 1950 se devatenáctiletý student Jac Holzman rozhodl svou vášeň pro hudbu a technické novinky zhmotnit ve svém vlastním hudebním vydavatelství. Impulzem mu byla návštěva recitálu sopranistky Georgiany Bannister, která za klavírního doprovodu Johna Gruena přednesla v jeho alma mater recitál plný poezie, včetně Rilkeho nebo Kafky. Nadšený student nabídl umělcům, že jejich pásmo rád nahraje a vydá. Tak se také stalo. Na svět přišel label pojmenovaný po Elektře, jedné z Plejád z řeckých bájí. Aby název měl větší říz, místo c použil „cool“ k. Ale zpět k obchodním (ne)úspěchům. První desky se neprodal ani kus. Tato skutečnost ale Holzmanovu vášeň pouze přibrzdila. V New Yorku si otevřel gramoobchod The Record Loft, který se brzy stal centrem folkové scény New Yorku. Není divu, že k dalšímu vydavatelskému pokusu se stále ještě podle amerických zákonů nedospělý Jac odhodlal po téměř roce s lidovou zpěvačkou Jean Ritchie. Kolekce tradičních písní její rodiny z Kentuckých hor byla přijata výrazně kladněji a nasměrovala na několik dalších let Elektra Records folkovým směrem. Jména jako Frank Warner, Shep Ginandes, Cynthia Gooding, Hally Wood nebo Tom Paley tvořila základ vydavatelské rodiny. Nejúspěšnějším exponentem labelu se ale stal Theodore Bikel, židovský herec původem z Vídně, kterého Jac doslova přemluvil k nazpívání tradičních židovských písniček. Kolekce se prodávala po desetitisících, a tak vzniklo hned několik pokračování.
