Mejdan s Guerilla Records

20 let ve starém i novém undergroundu

Zakládat vydavatelství v roce 2001, v době rozkvětu kopírování a stahování hudby? A navíc s důrazem na undergroundovou hudbu vycházející z domácích samizdatových kořenů? To mohl jedině Vladimír „Lábus“ Drápal, hybatel undergroundového dění současnosti, který to po dvou dekádách fungování dotáhl k více než 150 vydaným nosičům. To si zaslouží věru pořádnou oslavu!

Ty jsi Lábusi známou osobou undergroundu. Proč jsi založil své vydavatelství až se začátkem 21. století? Nikdy dřív jsi o tom neuvažoval?
Ale samozřejmě, že uvažoval, dokonce jsem byl členem týmu kolem Vokna, který tu „informační blokádu“ hodlal prorazit právě těmito „zbraněmi“, literaturou, poezií, hudbou, na videokazetě se objevil Originální videjournal. Vokno začalo vydávat sebrané spisy Egona Bondyho a aktuální občasník Voknoviny, existovala distribuční síť po celé ČSSR, Cibulka nahrával jak o život atd. Ale pak zavřeli Čuňase a spadnul nám řetěz, většina totiž nevěděla, kde kdo co dělá, aby se při případném prozrazení nerozpadl celý systém. A po revoluci se objevila řada velkých hráčů a vlastně to, co bych já dělal, suploval třeba Kocourův Globus. I když musím připomenout svůj pokus, skutečně jsem v roce 1993 založil „label“ RocʼnʼRoll Indians, na kterém vyšli lounsko-rakovničtí Guten Tag jako první titul. A u toho i zůstalo. Tenkrát vycházelo tolik věcí, že tahle v tom množství prostě zapadla. I když křest na Borátě byl úžasný, všechno tehdy bylo možné a všechny cesty otevřené! Ale to už fungovali i Indies, Black Point, Punc, dost věcí vycházelo i „samonákladem“. Já do těch vod ale opakovaně vstoupil v roce 2001 právě z toho důvodu, že se mi zdálo, že výše jmenovaná vydavatelství svou činnost utlumila, anebo už ztratila svou identitu, vydávala toho moc a napříč žánry. Mně se zdálo, že z toho mého „archivního“ under-šuplíku, plného magnetofonových kazet a kotoučů, by si ještě něco zasloužilo spatřit světlo světa. A bylo takové „heslo“ v disentu: „Nemáš co číst? Tak něco napiš! Není žádný koncert? Tak nějaký uspořádej! Není co poslouchat, tak si něco hraj!“ Čili nic nového pod sluncem ani po těch letech.

Co byl ten spouštěcí moment, který tě do vydávání zatáhnul?
Shodou okolností to tady podrobněji popisuji v příběhu, věnovaném Pavlu Zajíčkovi. Já měl tehdy rockové kluby, kde mimo jiných často vystupovali DG 307 a právě Pavel mi nabídl k vydání pár titulů DG 307, protože, řekl bych, nenašel nikoho jiného. Underground byl tehdy komerčně už zcela passé, ale pro mě nikdy nebyly prioritou peníze, ale spíš ten společný duch, společná myšlenka, ta sounáležitost undergroundových komun a ryzího přátelství, které tou dobou už braly za své i s tím společným ideálem. Možná to byl i takový pokus o jeho vzkříšení, oživení. A vydavatelství tomu mohlo být prostředníkem. Což bych řekl, že se vlastně i stalo, těch koncertů i festivalů „jednoho ducha“ proběhla za tu dobu celá řada.

Proč zrovna název Guerilla Records?
Tak guerilloví partyzáni útočili ve městech, ze sklepů, z undergroundu, zezadu do týla nepřítele, nečekaně a bez pravidel. Tak jsem si říkal, že já budu takhle ze zálohy útočit do stojatých vod komerce a maloměšťáctví.

Zakládat vydavatelství v roce 2001, v době rozkvětu . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář