Mejdan s Glassnote Records

Glassnote Records

15 let indie labelu s instinktem zabijáka

To, co během patnácti let zvládl nezávislý label Glassnote Records, není samo sebou. Za jeho úspěchem hledejme léta zkušeností ostříleného profesionála Daniela Glasse, který si po letech práce pro jiné po padesátce splnil sen svého vlastního vydavatelství. Dlouhý seznam obchodních i profesionálních úspěchů podtrhuje jeho výjimečný čich a značí, že o Glassnote Records ještě určitě uslyšíme. Vzhůru do New Yorku na mejdan, který bude mít náboj!

Dnes bude příběh vydavatelství úzce spjat s osobou, jejíž jméno se dostalo dokonce i do názvu labelu – Daniela Glasse. Vraťme se do roku 1977, kdy se student Brooklyn College stal rozhlasovým DJem studentského rádia WBCR a zároveň se chytl jako pouštěč desek na prestižní brooklynské diskotéce Regine. Hned po škole zůstal v hudební oblasti a stal se viceprezidentem nezávislého tanečního labelu SAM Records, kde pracoval s tehdejšími lokálními R&B a disco hvězdami Garyʼs Gang nebo Johnem Davisem and the Monster Orchestra. Od té doby Danielova hvězda v hudebním byznysu pouze stoupala vzhůru. Sám hodnotí svůj úspěch tak, že se zaměřoval na dlouhodobou spolupráci s upsanými hudebníky, než že by se snažil z mladých nadějí vymáčknout jeden hit a pak je odhodil do koše.

Glass se nerozpakoval pracovat s kapelami klubové úrovně na rozdíl od většiny manažerů, pro které byla taková práce pod jejich rozlišovací schopnost. Úspěchy v rámci nezávislého vydavatelství přivály šikovného manažera do náruče Chrysalis Records, kde se stal ředitelem oddělení marketingu začínajících nadějí a následně seniorním viceprezidentem. Pomohl tak k prvním úspěchům tehdejších nadějí Pat Benatar, Huey Lewis and the News, Sinéad OʼConnor nebo Was (Not Was) a vedle toho jen podtrhnul našlápnutou kariéru Billyho Idola, Spandau Ballet, Jethro Tull, Icehouse nebo Divinyls. Pak už následují další úspěchy v rámci vydavatelství SBK Records, Rising Tide Records a Artemis Records, kde většinou zastával pozici prezidenta. I když stoupal v branži výše, stále úzce spolupracoval s kolejním rozhlasovým i klubovým prostředím.

Tohle všechno bylo potřeba zdůraznit před tím, než jsme se dostali do roku 2007, tedy do momentu vzniku Danielova vlastního vydavatelství Glassnote Records. Když tedy na vydavatelském nebi začala blikat hvězdička nového indie labelu, neměli jsme co do činění s pokusem amatérských nadšenců, ale s přesnou vizí žraloka na poli hudebního průmyslu, který si šel jasně za svým cílem. Také netrvalo dlouho a po zastřelování s dnes už polozapomenutými nadějemi Secondhand Serenade, Blowing Trees, I Hate Kate nebo Everlea přišel první zásah do černého v podobě začátku spolupráce s francouzskou čtveřicí Phoenix. Ta vydáním svého čtvrtého alba Wolfgang Amadeus Phoenix proměnila klubovou známost v průlom do popové první ligy. Výsledkem nebyly pouze vynikající prodeje a vyprodaná turné kvarteta, ale i zisk první Grammy jako Nejlepšího alternativního alba. A aby toho nebylo málo, v roce 2009 Daniel Glass vytáhl se svými spolupracovníky tehdy neznámé milovníky folkrockového odkazu Crosby, Stills, Nash & Young, mladíky Mumford & Sons, a rockově ostřejší rockery ze Severního Irska Two Door Cinema Club. Vichr, který tak suverénní vstup vydavatelství do hudební branže zvedl, přinesl brzy i jmenování časopisem Rolling Stone za nejlepší nezávislé vydavatelství roku 2011. A to čtyři roky po jeho vzniku! Brzy se k tomuto nárazu připojil ve svém žebříčku i vlivný Billboard.

Glassnote nikdy nebylo jasně žánrově vymezeným vydavatelstvím. Brzy vedle už zmíněných rockerů vydal u Glassnote svůj sólový, do popu laděný debut Kele Okereke, zpěvák Bloc Party, úspěšnou akvizicí se stala i spolupráce s raperem a bavičem Donaldem Gloverem alias Childish Gambinem. Dokonce tak úspěšnou, že mimo multiplatinová ocenění zde vydaných tří alb přinesla vydavatelství další nominace na cenu Grammy. Není divu, že vydavatelství brzy po svém založení otevřelo svou pobočku vedle New Yorku v Londýně, v Los Angeles a v kanadském Torontu. Úspěšnou pětiletku vydavatelství zakončilo oslavou platinového prodeje druhé řadovky Mumford & Sons. Ve stejnou dobu si debut kvarteta sáhl dokonce na trojnásobnou platinu.

Síla kolektivu se pozná podle toho, jak zvládá své slabé chvíle, tvrdí psychologické příručky. Po první pětiletce už label na své hvězdné okamžiky nenavázal tak oslnivým způsobem. Na druhou stranu si udržel své nejsilnější koně a přidal k nim čerstvé objevy jako britské indie folkové trio Daughter, skotské elektropopaře Chvrches nebo norskou éterickou divu Auroru. Daniel Glass se během té doby pokusil zlepšit prostředí pro větší úspěchy vydavatelství. V roce 2017 spojil své síly s Matthew E. Whitem a jeho firmou Spacebomb, kdy si z jejich virginských studií a Specabomb Home Bandu vytvořili jakýsi hudební hub, ne nepodobný kreativnímu týmu, který před dekádami pomohl k úspěchu labelům Stax nebo Motown.

O rok později pak překvapivě Glassnote Records přerušil své strategické partnerství s Universal Music ve prospěch nezávislé sítě Kobalt Music a AWAL. Jako by tímto krokem Glassnote naznačoval, že doby dominance major labelů jsou pomalu minulostí. Glassnote Records se podařilo až na výjimky typu Childish Gambina udržet své nejzářivější démanty, které postupně doplňuje o zajímavé nezávislé objevy. V poslední době mezi ně můžeme řadit například britskou písničkářku Jade Bird nebo islandského soulového zpěváka Júníuse Meyvanta. Loňský rok si ale vydavatelství, co se týče vydavatelských aktivit, vybralo částečně oddechový čas. Doufejme, že patnácté výročí fungování Glassnote Records nakopne letos šestašedesátiletého šéfa s jeho mezinárodním týmem k dalším úspěšným letům.

Přidat komentář