Indies records, pořád to má smysl

Čtvrtstoletí slaví v těchto dnech „největší z nejmenších“ českých hudebních vydavatelství Indies Records. Dnes jej sice tvoří tři subjekty (Indies Scope Milana Páleše, Indies MG Miloše Grubera, Indies Happy Trails Jaromíra Kratochvíla), minulost ale mají společnou a jak se dočteme dále, dodnes vzájemně spolupracují. Svorně také výročí oslaví 14. února v brněnském Sono Centru koncertem, na němž vystoupí dlouhý zástup umělců, vydávaných všemi třemi značkami (podrobný program najdete na www.indies.eu). Naplní se tak vlastně poprvé zcela reálně název této pravidelné rubriky magazínu UNI: na tenhle „mejdan s labely“ můžete skutečně zajet a třeba si i s protagonisty přiťuknout.

A protože se jedná o prvního zástupce českého trhu v tomto seriálu, využili jsme možnosti a pojali připomínku dějin vydavatelství formou rozhovoru. Otázky jsme položili dvěma šéfům, kteří celou historii Indies pamatují, Milanu Pálešovi a Miloši Gruberovi.

O začátcích vydavatelství Indies Records se toho napsalo poměrně dost. Docela by mě ale zajímalo, proč se první alba labelu věnovala vesměs hudebníkům z okruhu Meat (později Mad) House Chicago IRA.
MPMP:
Náhoda. Na Křence (brněnský klub na ulici Křenová) jsme na koncertě slyšeli tuto kapelu, hodně se nám líbila, a proto jsme se sháněli po nějakém nosiči pro prodejnu, kterou jsme tehdy provozovali. Dozvěděli jsme se, že album mají nahrané a čekají, až ho jedna ostravská firma vydá. Jelikož se k tomu neměla, nabídli jsme se my, i když jsme to nikdy nedělali.
MGMG: Vzniklo hezké přátelství mezi hudebníky „IRY“, zejm. Petrem Vyšohlídem, a mnou. Petr měl prsty nejen v „IRA“, ale i rapových Pirátech a projektu „MAO“. Ty všechny jsme vydali. Samozřejmě zejména proto, že se mi jejich muzika líbila.

S prvním větším prodejním úspěchem Indies je spojené album Psích vojáků Sestra. Jak se podařilo toto vydání domluvit? Vždyť Psí vojáci byli v té době velké hvězdy.
MP:
Kapela byla v té době hodně slavná, ale také momentálně pohádaná. Filip Topol sám zhudebnil texty z knihy svého bratra Jáchyma, což nám prozradila jejich tehdejší manažerka Pavla Švédová, a také za nás hodně lobovala. Tak se kapela dostala do brněnského studia Audioline a my k vydání tohoto pro nás přelomového alba.
MG: S Pavlou Švédovou i s jejím manželem Jiřím jsme se znali hodně let. Také byli Brňáci a muzikou, filmem a tak žili podobně jako já. S Vojáky jsme si plácli hned na první schůzce a s Filipem jsme si časem vybudovali pěkný, přátelský vztah. Všechny další desky mimo archivních pak vydali u nás.

Indies se postupně rozštěpili na tři samostatné divize. Jak jste s tímto stavem spokojeni? Spolupracujete nějak stále mezi sebou?
MP:
Na tři samostatná vydavatelství jsme se v dobrém rozdělili po nějakých sedmnácti letech. I nadále úzce spolupracujeme, máme společnou distribuci a 25. výročí oslavíme společně. Ale myslím, že účetní rozdělení všem prospělo.
MG: Všichni jsme spokojeni. Nemusíme se mezi sebou dohadovat a prosazovat vlastní nápady, tipy na nová alba a tak podobně. Přece jenom jsme se za ta léta každý vyprofiloval trochu jiným směrem a pokojný rozchod byl nejlepším řešením.

Indies jako jedni z prvních začali nabízet posluchačům možnost koupě alb i jednotlivých skladeb v mp3 podobě. Co vás k tomuto kroku vedlo?
MP:
Už v roce 2000 jsme jako první v České republice začali na portálu Vltava nabízet hudbu v mp3, ale trochu jsme předběhli dobu, protože stahování velkých souborů přes telefonní modem nebylo snadné, a tak o službu nebyl velký zájem. Ale mobilní a satelitní technologie vše změnily a my již od roku 2006 nabízíme stahování alb ve formátu mp3, v současné době i ve formátu FLAC a připravujeme pro hifisty stahování ve vyšším formátu wav. Mně osobně digitální distribuce hudby vyhovuje, protože vše mohu zařídit, vystavit a nabízet z pohodlné kanceláře, a to samé oceňují i posluchači, kteří si album mohou stáhnout domů do obýváku a hned poslouchat.

Čím si vysvětlujete, že dokážete v dnešní, pro vydavatele těžké době, na rozdíl od mnohých jiných uspět?
MP:
Také přežíváme jako jiná vydavatelství, ale máme nízké provozní náklady a poměrně velký katalog. Povedlo se nám za těch 25 let vydat přes 700 alb od více než 250 interpretů. Někteří jsou úplně neznámí, někteří již slavní, někteří se jistě ještě proslaví, ale občas si někdo stáhne i album staré 20 let a hlavně také některá alba jako je Bílé inferno Ivy Bittové nebo O slunovratu Jiřího Pavlici a Hradišťanu jsou nadčasová alba, která se budou prodávat i za dvacet let.
MG: I když se některá starší alba prodávají třeba jen v jednotkách kusů za rok, zajišťují příjem a tudíž možnost investovat do nových nahrávek, aniž by bylo nutno tuto činnost dotovat z jiných zdrojů. A to je fajn. A k tomu udržení jistě přispívá i to, že „větší“ a úspěšnější interpreti až na malé výjimky neodcházejí jinam a vydávají stále u nás. Takže jsou snad spokojeni a to mě těší.

Zcela hypoteticky, troufli byste si dnes rozjet vydavatelství od začátku?
MP:
Asi ano. Baví mě to. A myslím, že tato práce má smysl i v dnešní digitální době.
MG: Obávám se, že ne. Jak už jsem uvedl výše, nemít za sebou cca 150 titulů na labelu Indies MG, asi bych se neuživil.

Jaké máte plány do budoucna?
MP:
Velké… No, rádi bychom stále chtěli vydávat muziku, která nás baví a kterou máme rádi.
MG: Plány a přání se prolínají – chtěl bych pokračovat v tom, co dělám doposud, přál bych si, aby mě to uživilo a aby interpreti stáli o to, abych jim jejich hudbu vydával. Stále mě to baví. A taky se chci trochu víc věnovat dokumentárnímu filmu, produkčně. Nyní se tímto způsobem spolupodílím na vznikajícím dokumentárním filmu režiséra Václava Kučery o Filipu Topolovi.

Přidat komentář