Stupido records – Čtvrtstoletí finské klubové ironie

Finská hudební scéna prožívá i díky cílené podpoře státu v poslední době nebývalý rozkvět a nemyslím tím pouze její mainstream se všemi Him, Rasmus, Nightwish, Apocalyptikou a dalšími spolky, ale také nezávislou scénu, která se má čile k světu ve všech myslitelných žánrech. Nejlepším důkazem budiž vitální činnost finského nezávislého labelu Stupido Records, který oslavil 25 let fungování.
Za vznikem labelu z Helsinek stály specifické geopolitické konotace. Finsko a Estonsko k sobě měli po staletí blízko. A to nejen z geografického (trajektem jste z Helsinek v Talinu za hodinu a půl), ale i jistého mentálního hlediska. Dva národy byly vždy v mlýnici silných sousedů, ovšem i přes různá příkoří si zachovali hrdost a jistou praktičnost ve svém jednání. V roce 1988 díky Gorbačovově perestrojce začaly v Sovětském svazu pukat ledy. Pocítili to i umělci, mejdankteří po letech těžké cenzury získali alespoň částečně volné ruce ke svobodnému vyjadřování. I v estonské metropoli se vylíhlo hned několik zajímavých spolků, které stály za zvýšenou pozornost. „Byl jsem tehdy velkým punkovým fandou,“ vysvětluje zakladatel a šéf vydavatelství Joose Berglund. „A z několika tehdejších poloilegálních nahrávek, které se k nám potutelně dostaly, čišela doslova existenciální frustrace z tehdejší reality dodýchávajícího Sovětského svazu.“ Největší osobností byl zcela jistě Villu Tamme, zpěvák kapely J.M.K.E., která už směla oficiálně vystupovat, o vydávání nahrávek si ale mohla nechat jenom zdát. Joose se dostal k jejich nejnovějšímu singlu nazvanému Tere Perestroika a rozhodl se ho s kamarády vydat na vlastní triko.
Úspěch, který singl nejen ve Finsku sklidil (umístění ve finské singlové Top10, referování o vydání ve finské veřejnoprávní televizi a rozhlase) předčil veškerá očekávání a Joose, tehdy vysokoškolský student, se rozhodl vydat na základě poptávky další estonské punkrockové desky. Úspěch s estonskými kapelami popíchl finskou domácí indie scénu. Řada z nich se na Jooseho obrátila s tím, když už má label, mohl by milostivě podpořit i domácí kapely. A tak se v hledáčku Stupido records brzy objevili první finští svěřenci. Hned s prvním z nich se Stupido trefilo do černého. Pod svá křídla totiž upsalo excentrického rockera Kärtsyho Hatakku a jeho smečku Waltari. Ti jakoby neměli žánrové bariéry a ještě před boomem crossoveru vesele míchali metal s finskou lidovkou, funkem i čistým popem. Jejich debut Monk-Punk jen naznačil, jakých veletočů se dočkáme od v Čechách i dnes populárních Finů v budoucnu. Ale i další kapely vydávající u Stupido records v první polovině 90. let stály za pozornost. Punkové trio Klamydia dosáhlo takové popularity, že i dnes patří, po čtvrtstoletí fungování, k jedněm z komerčně nejúspěšnějších releasů labelu. Estonští Röövel Ööbik tvořili hypnotickou muziku na pomezí indie rocku, popu a taneční muziky. Dokonce nahráli u Johna Peela session, přesto ani toto zhodnocení kvality nevedlo k uznání tvorby čtveřice širší fanouškovskou základnou, jakou si v době fungování zcela jistě zasloužili.
Stačilo pět let a Stupido records se stalo největším nezávislým vydavatelstvím ve Finsku. Žánrový rozptyl zde vydávané muziky donutil Jooseho rozdělit produkci do dvou košů. Stále převažující punkeři pořád vydávali na Stupido labelu, pro popově zaměřenější kapely všemi směry tu vzniklo vydavatelství ironicky nazvané Twin Hits. Dalším velkým objevem vydavatelství se stal původně jednorázový parodický projekt punkerů z kapely Kumikameli nazvaný Eläkeläiset (v překladu Důchodci). Ten si vzal do pácu oblíbenou polku rodičů (Humppa) a prarodičů, tehdejší dominantní hudbu rozhlasových stanic, překopal hromadu současných popových i rockových hitů do této pokleslé podoby, a navrch je vybavil vlastními finskými texty o trudném životě dříve narozených spoluobčanů, které je možná překonat pouze s flaškou v ruce. Jejich úspěch ve Finsku je pochopitelný. Jak se ale podařilo v počátcích opravdu hodně divokým muzikantům získat mimořádnou popularitu například v Německu, je záhadou, kterou možná dodnes nerozklíčovali ani samotní umělci. V roce 1995 otevřel label svojí první gramoprodejnu v Helsinkách, kterou v budoucnu následovaly i nezávislé obchůdky v Tampere a Turku.
Posuňme se v historii blíže do přítomnosti. Finsko začíná čím dál tím víc zaznamenávat úspěchy na mezinárodní scéně. Můžou za to především cílené pobídky státu, který hudbu vnímá nejen jako činnost po práci, ale také jako vzdělávací a volnočasovou aktivitu mládeže a především kreativní obor a nedílnou součást hospodářství celé země. Pobídky pomohly zviditelnit nejen ta nejznámější mainstreamová jména, která jsme vyjmenovali v perexu, s úspěchem se samozřejmě svezla i nezávislá scéna (a s ní samozřejmě i Stupido Records a jeho chráněnci). Kapely jako například psychedeličtí rockeři The Hypnomen, urban elektronici Giant Robot, analogoví revivalisté Aavikko nebo naopak živelní rockeři Boomhauer získali díky cílené podpoře exportní kanceláře slušnou fanouškovskou základnu v Evropě, a často i v Severní Americe. Příkladem budiž světová turné punk-reggae smečky Evilsons nebo indie popařů Montevideo, kteří vydávali právě u Stupido Records.
Dvacet let fungování oslavil label velkolepým způsobem. V největším Helsinském klubu po dva dny slavil s většinou kapel, které zde vydaly alespoň jednu desku (včetně Ville Tammeho). A těch spolků nebylo málo, když vezmete v potaz, že ke dnešnímu dni registrujeme u Stupido Records více jak 150 vydaných řadových alb. „Už nevydávám tolik muziky jako dříve,“ přiznává Joose. „Tuhle činnost rád přenechávám mladým dravcům, jakým je například label Svart Records,“ dodává na vysvětlenou milovník fotbalu a hokeje před tím, než se rozhodne vykoupit fan shop Sparty na Betlémském náměstí v Praze. Přesto se v letošním roce na veřejnost dostala díky Stupido Records vynikající deska originálních syrových postpunkerů Silent Scream či soul-popové divy Ainy Venny, která se obklopila ideálními spoluhráči a spolu stvořili kolekci Tin Roof lavírující na pomezí popu, soulu, folku a blues. Ano, i taková hudba vychází na původně punkovém labelu. Více o něm se dozvíte na stránkách www.stupido.fi

Přidat komentář