Pojmenovat své vydavatelství Matador Records, to vyžaduje notnou dávku drzosti nebo humoru. Chris Lombardi měl v roce 1989 obého plné hrsti a k tomu vizi a čich na dobré spolupracovníky. V letošním roce slaví jeho label 30 let fungování a původně ironicky od boku střelený název inspirovaný filmem Pedro Almodóvara se stává pomalu skutečností. Tahle oslava bude mít důstojné parametry.
Aniž to newyorský rezident Chris Lombardi věděl, založit si vydavatelství pár roků před grungeovou horečkou byl výborný nápad. Chrisovi tehdy bylo líto, že pár garážových kapel, které tvořily páteř tehdejší rockově undergroundové scény v New Yorku, nemá venku jediný nosič, a tak se rozhodl jim vydat singl. Alespoň u H.P. Zinker v New Yorku tvořících Rakušanů takový plán byl. Jenže ti přinesli ze studia místo dvou písniček šest, ze sedmipalcového singlu byl dvanáctipalec a podobně to dopadlo i u Dustdevils, Railroad Jerk a Superchunk, kteří evropské expaty brzy poté následovali. To už musela přijít injekce 40 000 $ od Lombardova otce a z pokojíčkového hobby se pomalu klubal plnohodnotný džob. Desky totiž šly poměrně dobře na odbyt a Lombardi brzy začal narážet na neznalost prostředí hudebního byznysu. V tu chvíli se na scéně objevil Gerard Cosloy, distributor major labelů a šéf indie vydavatelství Homestead Records. Ten poznal, že Chris má čich na nadějné rockové talenty a nabídl své služby spolu s tipem na další zajímavou kapelu Teenage Fanclub. Výčet zajímavých debutů můžeme prodloužit třeba o Pavement (první album Slanted and Enchanted), bezejmenný debut hardcoreových Unsane nebo Liz Phair (její prvotina Exile in Guyville se dočkala dokonce ocenění zlatou deskou za prodej více než půl milionu výlisků). To se psal 
rok 1993 a Chris s Gerardem se poprvé spojili s nadnárodním vydavatelským molochem. Nirvana rok a půl předtím prolomila dveře do první rockové ligy a každý velký label si náhle chtěl ulomit kus alternativně rockové skývy, o které neměl žádnou páru. Tak se Matador spojil pro následující dva roky s Atlantic Records a v roce 1996 pak přešel pro následující tři roky k EMI/Capitol. Dokonce jim prodal devatačtyřicetiprocentní podíl. To už vedení vydavatelství doplnil Patrick Amory. Label v druhé polovině 90. let nebyl pouze domovem alternativně rockových protagonistů. V roce 1994 vydal dva výběry, EPčka plus nové album japonským elektronikům Pizzicato Five, následně otevřel dveře i elektronickým experimentátorům Matmos, Solex nebo našláplejším Cornelius. Základ byl ale stále v nezávislé rockové líhni, ze které Američané tahali jedno zlaté vejce za druhým. Posuďte sami: Jon Spencer Blues Explosion, Guided By Voices, Yo La Tengo, Cat Power, Spoon nebo Sleater-Kinney, abychom vybrali pouze pár příkladů. Label se dostal na konci milénia do tak komfortní situace, že v roce 1999 vysolil na stůl poměrně velký obnos, aby se po letech znovu dostal do pozice indie labelu, nezávislého na vrtoších manažerů major vydavatelství. A neprohloupil. Internetová horečka a obliba nezávislých blogů, přinesla další vlnu zájmu o nezávislé umělce. Tak nastartovali poměrně svižně svou kariéru například Modest Mouse, The New Pornographers nebo další prodejní majstrštyk Matador Records, postpunkoví revivalisté Interpol. I z toho důvodu se nelze divit odporu, které vydavatelství mělo proti tažení RIAA, české obdoby Intergramu, brojící proti peer-2-peer službám typu Napster a jim podobným. Roztržka vedla dokonce k dočasnému odchodu labelu z této organizace v roce 2000. O rok později se Matador stal součástí globální indie rodiny Beggars Banquet (vedle 4AD, Rough Trade, XL Recordings a Young Turks) a v této pozici je dodnes. Zpátky k samotné hudbě. Ani během prvních let nového milénia vedení Matador neztratilo smysl pro objevování nových hudebních nadějí. Vzpomeňme na M. Warda, Shearwater nebo obnovené Mission Of Burma. Ba co víc, v roce 2009 dotáhlo postupné sbližování s malým labelem True Panther Sounds do podoby sublabelu s vlastní vydavatelskou politikou Deana Beina, šéfa vydavatelství. Vedení Matador se k tomu vyjádřilo na stránkách vydavatelství: „Prostě se nám tak líbilo, co vydavatelství produkuje, že jsme je museli skrýt pod svými křídly.“ Kolaboraci subjekty vykoply nesmírně úspěšným debutem garážových Girls. Tohle spojení znásobilo talent True Panther a Matador tak měli předsunutého koně vprostřed bujné líhně západního pobřeží Spojených států. Rok poté label oslavil 21 let fungování, v Americe přechod do dospělosti, mohutným způsobem. Vrcholem byla série koncertů v Las Vegas, kde se na pódiu vystřídali postupně mj. Pavement, Yo La Tengo, The New Pornographers, Spoon, Ted Leo & the Pharmacists, Guided By Voices, Kurt Vile, Cold Cave, Fucked Up, Liz Phair, Shearwater, Superchunk, Belle & Sebastian, Cat Power nebo Perfume Genius. Další mety dosáhl label v roce 2013. Tehdy k Matador přestoupili Queens Of The Stone Age a jejich deska …Like Clockwork vyšplhala na první příčku amerického albového žebříčku.
V letošním roce tedy label protrhává pásku třiceti let fungování. A to ve velmi dobré kondici. Vždyť v poslední době slavil úspěchy angažováním nováčků Iceage, Algiers, Savages, Snail Mail, po rozpadu Sonic Youth, zde své nahrávky vydávají jednotliví členové noisové legendy (Body/Head, Lee Ranaldo, vybrané desky i Thurston Moore). V dobré formě se prezentují Kurt Vile, Steve Gunn, Julien Baker a samozřejmě hromada zavedených kapel, která zde vydává nepřetržitě od svého objevení Matador (Pavement, Guided By Voices ad.) nebo se se v poslední době vrací (Interpol nebo Spoon). Damian Abraham z Fucked Up nedávno prohlásil, že pro spoustu fanoušků byla kapela na první poslech příliš radikální, ale díky Matador jim dali druhou šanci a našli si k nim cestu. Mike Hadreas vydávající u vydavatelství jako Perfume Genius přiznal: „Pro mě byla možnost vydávat desky u Matador jako dostat se do opravdu dobré školy.“ „Je těžké o našem vydavateli mluvit, aniž bychom nesklouzli k otřepanému klišé, ale z lidí pracujících pro Matador je i po letech hmatatelně cítit, jak moc milují hudbu, kterou vydávají,“ vyznal se v jednom rozhovoru Ira Kaplan z Yo La Tengo. Howgh!