Mejdan s Parlophone – 120 let hudebního mogulu

Carl Lindström
Carl Lindström

Těch jubilejních mejdanů jsme na stránkách magazínu UNI prožili už pěknou řádku. Nikdy jsme ale nebyli pozváni na tak honosnou oslavu, jakou mohli vystrojit v letošním roce šéfové vydavatelství Parlophone Records. Vždyť 120 let fungování na hudební scéně, to je informace, kterou se může pochlubit právě jen tato vydavatelská jistota.
Začneme pěkně od píky. Psal se rok 1893, když jistý Carl Lindström, švédský investor žijící v Berlíně, založil firmu vyrábějící fonografy. Tento předchůdce gramofonů byl díky géniovi Thomasi Alvovi Edisonovi na světě šestnáct let a zaznamenával zvuk na voskem potažené válečky. Od pokusných nahrávek nebylo daleko k myšlenkám zaznamenávat a následně komerčně využívat popularity tehdejších muzikantů, která se do té doby dala zpeněžit pouze koncertně nebo prodejem notových partitur. A tak vedle výroby fonografů (a následně gramofonů) jménem Parlophon, vznikla o tři roky později díky podnikatelskému čichu Lindströma stejnojmenná vydavatelská divize.
Zásadním momentem pro to, abychom o labelu mluvili v přítomném čase, byla expanze firmy s enigmatickým L ve znaku na Britské ostrovy v roce 1923. Zde se totiž už po pár letech stala lídrem na čerstvém jazzovém trhu. Může za to „Rhythm-style series“, to znamená série šelakových split desek, která premiérově představovala evropskému publiku nejnovější skladby americké jazzové líhně. Tak se starý kontinent dozvěděl o Louisi Armstrongovi, Franku Trumbauerovi, Joeovi Venutim, Dukeu Ellingtonovi a dalších esech, která tehdy na druhém břehu Atlantiku nahrávala pro label OKeh. Už o tři roky později začaly námluvy s další čerstvou štikou, Columbia Gramophone, které v roce 1931 povily dítko nazvané Electric & Musical Industries Limited, zkráceně EMI. Tím ale činnost původních vydavatelství neskončila, pouze došlo k jasnějšímu zaměření jednotlivých divizí. Zatímco legendární label His Master’s Voice byl zacílen na klasiku, Columbia a Parlophone se měly stát lídry populární hudby. Nová střešní organizace hned v prvním roce prozřetelně investovala, když otevřela dveře nahrávacího studia Abbey Road.
Tím se skokem dostáváme do období pár let po druhé světové válce, kdy do společnosti přichází jako asistent šéfa Oscara Preusse, tehdy 24letý muzikant a aranžér George Martin. Ten po pěti letech převzal otěže vydavatelství a rozhodl se, vedle jistot typu desek tehdejších populárních komiků (např. The Goons), uspět i na poli pop music. To se mu povedlo až po více než sedmi letech s tehdy neznámými The Beatles. Úspěch téhle liverpoolské čtveřice byl pro vydavatelství požehnáním a vstupní branou mezi prvoligovou smetánku. Vždyť dlouhou dobu byl nejprodávanějším britským singlem všech dob kousek She Loves You a nejprodávanějším britským albem Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band, obé právě od Johna Lennona, Paula McCartneyho a spol. Smlouva mezi mladičkými The Beatles zastupovanými jejich manažerem Brianem Epsteinem a Parlophone byla pro label mimořádně výhodná. Vydavatelství mohlo v prvních letech nakládat s písničkami The Fab Four jak se jim zlíbilo. Dokonce produkovalo upomínkové předměty se jménem kapely od triček až po vlasové spreje. Label i v pozdějších letech držel 51% podíl na právech k písničkám Brouků, a tak nedošlo k jejich odkupu a dnes, po rozpadu EMI impéria, patří vydavatelství Universal Music.
George Martin se ještě v první polovině 60. let pokusil zopakovat úspěch na rockovém poli i s dalšími akvizicemi. Ale kromě The Hollies úspěšný nebyl. Jak rychle sláva labelu vystoupala, tak rychle pohasla. Slavný producent se rozhodl v roce 1965 využít prominentního postavení k založení Associated Independent Recording (AIR) Studios. Na to vedení EMI zareagovalo velmi rychle, kdy 1. července 1965 bylo vydavatelství Parlophone poníženo ze samostatné divize EMI na úroveň jednoho z rodiny Gramophone Co. Ltd. Bylo jen otázkou času, kdy skomírající větev konglomerátu uschne definitivně. Dne 1. července 1973 byla celá Gramophone Co. Ltd. přejmenována na EMI Records Limited a typické logo Parlophone se přestalo na přebalech desek používat.
Tento neutěšený stav naštěstí trval pouze pár let, kdy EMI potřebovalo najít střechu pro řadu především novovlnných kapel 80. let. Opuštěná značka Parlophone se náhle hodila a kapely jako Duran Duran, Thomas Dolby nebo Pet Shop Boys zde našly svůj domov. Od té doby se stala tato značka nedílnou součástí EMI rodiny, kdy v 90. letech zasáhla do britpopové války vydáváním desek Blur. Vedle toho zde měli svůj domov třeba Radiohead, Kate Bush, Tina Turner, David Bowie, Pink Floyd nebo Iron Maiden. Do nového tisíciletí vstoupilo vydavatelství Parlophone jako útočiště Coldplay, Gorillaz nebo Kylie Minogue.
Dne 21. září 2012 pak jméno Parlophone vstoupilo znovu na scénu v pozici, o které se jim dekády ani nesnilo. Za vše mohla obří transakce, která fakticky prodávala jednoho z tzn. „top 4“ vydavatelství druhému. Právě konglomerát EMI, jehož byl Parlophone součástí, na konci roku 2011 koupil jeho rival Universal Music. Jenže tak jednoduché to nakonec nebylo. Po zásahu Evropské komise došlo k delimitaci EMI a jeho poměrně velká část včetně všech aktiv a aktivit přešla do vlastnictví přímého konkurenta Warner Music. Než k těmto přesunům došlo, působila i na českém trhu značka Parlophone jako samostatný velký hráč, který zastupoval taková jména jako Bat for Lashes, Davida Guettu, Tinie Tempah nebo Two Door Cinema Club. Z domácích interpretů ve dvouletém intermezzu vydal desky Lucii Bílé, Zuzaně Smatanové, Danielu Landovi, Třem sestrám nebo hip hopovým ATMO Music. Dnes už je situace ustálená a Parlophone je jedním ze tří základních pilířů (vedle Warner Bros Records a Atlantic Records) konglomerátu jménem Warner Music. Letos významné jubileum slavící vydavatelství je z nich tou nejstarší vlajkovou lodí a má se čile k světu.

Přidat komentář