Mejdan s Transgressive Records

Po oslavách v obleku s vědomím potřeby vytříbeného chování, máme před sebou poslední oslavu roku 2019, která nás znovu vrátí do kecek a méně formálního prostředí. Londýnský label Transgressive Records na konci roku připomíná, že když máte vizi, nos na talenty a kopu nadšení, i v dnešní komplikované době můžete v byznysu vydávání hudby zažít pohádkově pozitivní příběh.

 

 

Transgressive Records, to není příběh jednoho zapáleného šéfa, ale sehrané dvojice nadšenců, která se patnáct let bezvadně doplňuje a táhne tak vydavatelství v hudební branži strmě vzhůru. „Nikdy jsem ve svém okolí neměl moc kamarádů. Víc jsem si rozuměl s muzikou, takže to, že jsem nakonec skončil v hudebním prostředí, není ve výsledku tak velké překvapení,“ shrnul nedávno pro časopis New Musical Express Toby Langley alias Toby L, polovina zakladatelského dua, který v roce 2004 vedl blog a klubovou noc Rockfeedback. Na jednom z večírků, který se snažil podpořit zajímavé, většinou ještě neupsané kapely, vystupovaly tehdy stoupající hvězdy indie rocku, Bloc Party. Tim Dellow na něm kapele prodával její první singl, a tak došlo k osudovému setkání. Ještě teenageři se brzy shodli na tom, že své dosavadní úsilí zkusí spojit a už po pár týdnech seděli u stolu v obýváku Timových rodičů, kde záhadným způsobem přesvědčili rostoucí hvězdičku The Subways, jejich manažery i přítomné rodiče, že se nejlépe postarají o vydání jejich debutového 1am EP. Tobyho otec půjčil 1000 liber, Timova maminka zase připravila pro všechny zúčastněné občerstvení.

 

Zatímco americké labely rašily na světlo světa především v devadesátých letech, v Anglii si s dominancí nezávislého bloku Beggars Banquet dokázaly poradit labely většinou až v prvních letech nového milénia. Díky jejich činnosti ale náhle na scénu vpadla nová generace muzikantů s novými, neotřelými nápady a především neředěnou, nakažlivou energií. Transgressive takto v krátkém sledu představil vedle The Subways ještě Mystery Jets, The Young Knives nebo Reginu Spektor a bylo jasné, že tyhle sotva dvacetileté kloučky bude třeba brát vážně.

 

Rychle rostoucí agenda donutila Tima s Tobym přibrat do party Lilas Bourboulon a po finanční stránce i Warner Records, kteří umožnili vydavatelství vypustit do světa po sérii nadějných singlů i první dlouhohrající desky. Spojení s major molochem bylo především pro mladý indie label doslova požehnáním. Jednou při návštěvě jejich kanceláří objevili pánové pod stolem jednoho agenta promo připravovaného třetího alba The Shins nazvané Wincing the Night Away. „Prý na něm není žádný hit“, byl důvod, proč se Warneři v Londýně rozhodli desku pro Evropu nelicencovat. Tim s Tobym po možnosti ihned skočili a stali se tak vydavateli alba následně nominovaného na cenu Grammy. Dobře rozjetá vydavatelská mašina podpořila už po dvou letech své snažení řadou showcase večerů po celých britských ostrovech. K tomu mělo dojít i v roce 2007, ovšem vše zkomplikoval rozpad kvarteta Larrikin Love jen pár týdnů před začátkem turné. Následné nepříjemnosti spojené se zrušením celého podniku label málem finančně zruinoval. „Co tě nezabije, to tě posílí,“ praví známé úsloví a na Transgressive padne jako ulité. Trojice pochopila, že spoléhat se pouze na vydavatelskou činnost je v době snižujících se prodejů nebezpečné, a proto se vedle labelu začala intenzivně věnovat i publishingu a managementu kapel. Navíc ve stejnou dobu se s vydavatelstvím spojila kapela Foals a díky vydání do nebe vynášeného debutu Antidotes se začíná o čtyři roky fungujícím labelu mluvit i v nejvyšších kruzích.

 

Další výrazné okamžiky přicházejí vzápětí. Transgressive začíná po stránce publishingu spolupracovat s Two Door Cinema Club a ve stejný rok label vydává sedmou sólovku Grahama Coxona z Blur. „Nemyslím si, že berou pod svá křídla umělce, aby z nich vymačkali miliónové prodeje. Prostě cítí v kostech, že s těmi a těmi se jim vyplatí spolupracovat,“ přemýšlel nedávno nad kouzlem vydavatelství pro dokument BBC Alex Trimble, frontman Two Door Cinema Club, kteří s Transgressive spolupracují více než dekádu. I přes tyto nepopiratelné úspěchy boom nezávislých ostrovních kytarovek utichal, a tak se label začal ohlížet mimo rockové území, a také začal hledat inspirativní muzikanty mimo domovinu. A hned jedním z prvních úlovků trefil do černého. Vždyť australský jednočlenný elektronický projekt Flume přinesl nejen do žánrových vod řadu nových podnětů, ale navíc zaujal i širší veřejnost (bezejmenný debut dosáhl jen v rodné Austrálii na platinové prodeje). Na druhou stranu to byl právě tento label, který znovu zpřístupnil dlouhou dobu nevydané nahrávky znovuzrozených At The Drive-In. Vedle toho vydavatelství přijalo do svých řad jihoafrického písničkáře Johnnyho Flynna, pouštní bluesmany Songhoy Blues, synthpopaře z Nového Zealandu So So Modern, roztančené elektroniky z Konga KOKOKO! nebo experimentující orchestr s t a r g a z e z Berlína.

 

I přes expanze všemi směry je základ Transgressive Records postaven na domácí tvorbě. Velkými objevy labelu, ale i britské scény obecně, jsou rozjívené popařky Let’s Eat Grandma, mladí rockoví progresivisté Blaenavon nebo elektronický producent Sophie. Pokud se přesuneme do současnosti, své desky pro Transgressive Records připravuje funkpopová devatenáctiletá naděje z Baltimore Julien Chang, ke své první desce se blíží londýnský raper Benny Mails i osmnáctiletá soulová hvězdička Arlo Parks. Mezi těmito zelenáči se pak rovnou dvěma deskami po čtyřech letech ticha přihlásili věrní Foals.

 

Během uplynulých patnácti let nasbírali muzikanti z řad Transgressive Records velkou řádku nominací nejen na Mercury Prize, ale i na americké Grammy. Řada umělců stáje pak odehrála památná vystoupení v headliner slotech na těch největších hudebních festivalech. Tim Dellow s Tobym L mají v zásobě další zajímavé plány, kterými by rádi pozitivně zasáhli do hudební historie. „Občas je dobré mít čas na samolibé oslavy,“ směje se Toby. „Myslím, že je důležité pro toto umělecké odvětví se čas od času podívat nazpátek. Je s podivem, kam jsme se po skromných začátcích, kdy jsme spíše prodělávali, a naše bankovní konto mělo zápornou hodnotu, nakonec dostali. Když se dívám na uplynulých patnáct let s odstupem, cítím se opravdu vděčný,“ přiznal před pár týdny v rozhovoru pro NME Toby L. Přejeme co nejdelší pokračování úspěšné jízdy.

Přidat komentář