Mejdan s Verve Records

V šedesátých letech byla na vnitřním sáčku každé dlouhohrající desky Verve Records vytištěna tato sebevědomá slova: „Jazz of America is on Verve“; tedy: „americký jazz vychází na Verve“. Což v době slávy Elly Fitzgerald, Louise Armstronga, Dizzyho Gillespieho, Oscara Petersona nebo Counta Basieho znamenalo téměř monopol na žánr, který tehdy vládl modernímu hudebnímu světu. Za vznikem vydavatelství stál impresário Norman Granz, jehož nadšení pro žánr spolu s obchodními vlohami předurčilo Verve Records stát se synonymem žánru i 65 let od založení labelu.

Label Verve Records byl založen v roce 1956, ale jeho vzniku předcházela řada zásadních momentů v životě zakladatele Normana Granze. Syn židovských emigrantů z moldavského Tiraspolu propadl na začátku 40. let kouzlu jazzu skrze desku Body and Soul Colemana Hawkinse a brzy se stal jazzovým praktickým propagátorem. To ještě neměl v plánu zakládat vydavatelství. Jeho vize byla jednodušší: použít jazz jako prostředek k rozbití segregace, která byla denním chlebem americké společnosti. Kombinoval obchodní cíle s bojem proti rasovým předsudkům a především se snažil představit veřejnosti dobrou hudbu.

Norman začal pořádat jazzová klubová vystoupení v rodném Los Angeles. Na rozdíl od ostatních pořadatelů trval na několika bodech. Mezi nimi byly požadavky, že publikum nebude mít rasově oddělené sektory, a také, že afroameričtí muzikanti budou brát stejně vysoké gáže jako jejich bílí kolegové. Koncerty postavené na jamování byly zážitkem pro klubové publikum, přesto pověst Granzových večírků dosáhla takové proslulosti, že se čtyřiadvacetiletý promotér rozhodl představit stejný koncept živelného jazzového večera v sále určeném pro klasickou filharmonii. Úspěch Jazz at the Philharmonic (JATP) večerů byl po uvedení v roce 1944 okamžitý. Nejprve získal měsíční periodicitu a brzy poté se rozeběhl jako regulární turné po celých Spojených státech. Není divu, že koncept dříve nebo později přilákal ty největší jazzové hvězdy – Charlieho Parkera, Colemana Hawkinse, Buddyho Riche, Lestera Younga nebo Billie Holiday. Norman Grantz ale viděl největší potenciál v Elle Fitzgerald. Brzy se stal jejím manažerem a právě pro ni založil (po Clef and Norgran Records) vydavatelství Verve Records. A měl znovu pravdu. Album Ella Fitzgerald Sings The Cole Porter Song Book se stalo jedním z nejprodávanějších alb roku 1956, čímž se čerstvá značka postarala o výrazné zpopularizování žánru mezi mainstreamovým posluchačstvem. Label Verve se stal základem pro soutok jazzu a populární hudby.

V šedesátých letech byla na vnitřním . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář